76
Pan Tadeáš Bezinka postál chvilenku nepohnutě na prahu v patrných rozpacích, mžouraje po shromáždění a upevňuje na nose skřipec se šedivým sklem, jenž mu stále sklouzal, jako by nebyl dosud uvyklý seděti na vyčnívající části hladkého obličeje jednatele a domácího správce klubovních místností. Pak chtěl pan Tadeáš postoupiti blíže, ale znova se ozval nevázaný řehot: »Koukejte, Tadýsek učí jezdit cvikr! Tadýsek si dal zasklít oči!«
Konečně se pan Bezinka vzpamatoval, odkašlal si, jakoby nabíral k delší řeči, a potom, tváře se nenuceně, pronesl hlasem, který se snažil býti zcela lhostejným:
»Vám se to směje, pijavice, ale to horko! Vždyť bylo dnes třicet šest stupňů, kdo pak to vydrží! Shodil jsem to všecko, abych si ulevil — a vy tropíte, jako bych byl stažen!«
A potom se obrátil ke sklepníku, jenž tu zevloval u kamen a také se zubil: »No, Vincíku, nestůj a dones pivo — leknu!«
A vytáhnuv z pravé kapsy sakka batistový šátek s pestrým okrajem, kousek to zcela moderní, jakých získal předevčírem šest v modním závodě Chválově, otřel rozpačitě čelo, na němž stály krůpěje potu, pověsil svůj »Helgoland« na hřeb, postavil hůlku do kouta a přisedl k »Veselým pijavicím«, kteréž dnes měly hojnosť velevítané látky ke špatným vtipům, vztahujícím se naskrze k holé hlavě a k oholené tváři Bezinkově. Věru bylo těch špatných vtipů také na litry, jako dobrého piva Taránkova, ale co by jich teprve bývalo, kdyby se »Veselé pijavice« byly dověděly pravé
