Stránka:Z pražských zákoutí.pdf/105

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

88


kráte připadala mu lež jako mistrovské dílo. Oči starého Kopřivy upíraly se na něj tak pevně, tak zpytavě — pan Tadeáš si oddechl, když byl hotov. Co dnes vyprávěl, nebyl by dovedl do smrti opakovat, nepamatoval si ze všeho ani slova.

Konečně navrhl osmahlý plavec, aby si ukrátili chvíli hrou v karty. Bylo již po šesté hodině, když se k této kratochvíli dostali, a když Kopřiva vytáhl ze šuplátka pod zrcadélkem ušpiněné karty, zmizela Baruška ze světnice. Objevila se však za krátko a postavila na stůl — povědomý panu Tadeáši džbán, tentokráte plný piva.

Bylo k osmé hodině, když se matka Kopřivová a dcera vytratily z pokojíku a za okamžik ozýval se z kuchynky chřestot vidliček a nožů a cinkání talířů. Na panu Tadeáši Bezinkovi vyvstával nový pot: stará připravovala večeři a on ji musí sníst — on, Tadeáš Bezinka, který až dosud uměl se vyhnouti každému pozvání do rodiny, který jako úhoř unikal dosud každé večeři, strojené v domácnosti, kde měli dceru, on bude poprvé večeřeti jako milovník — ba skoro jako ženich! A kde! U plavce Kopřivy, jehož jakživ neviděl, u voráka Kopřivy, s nímž by za jiných okolností sotva promluvil!

Pan Bezinka učinil zoufalý pokus, aby uprchl dříve, než se Kopřivová s osudnou večeří vytasí. Zvedl se a koktaje nějakou omluvu sahal po klobouku a po slunečníku. Ale mohutná ruka Kopřivova stáhla jej opět na židli a starý plavec zahlaholil:

»Bodejť, abyste neutek! Teď, když jsme v nejlepším! A hlad máte beztoho! Žádné ostejchání! Vy jste přišel jako poctivý člověk, já vás poctivě přijímám a holce to schvaluju! Řemeslo je pěkná