86
Tadeášem, napřáhl obrovský muž pravici, podávaje ji nedobrovolnému hostu, a vyňav z úst špičku dýmky pronesl hřmotným hlasem:
»Pěkně vítáme, pěkně vítáme, mladíče — to je hezké, že jste přišel a to je ta pravá cesta — vždycky rovnou k tátovi a k mámě! Sedněte si na kus prkna!«
Pan Tadeáš potřeboval věru, aby sedl. Nohy se pod ním třásly a když pohleděl na ohromnou tlapu bodrého Podskaláka, v níž vězela před okamžikem jeho malá ruka, točila se s ním celá světnice.
»Tak to jste vy, co s naší Barčou chodíte,« spustil muž znova a skládal ohromné tělo na židli, až pod ním zapraskala; »to je hezké, jen když nejste žádný fláma. Jste prý krejčí — no, není to zlé řemeslo! Jak vám říkají?«
Pan Tadeáš nabyl zatím trochu rozvahy a zakoktal teď:
»Jmenuji se Novotný — Jan Novotný, pane…«
»Kopřiva, Kopřiva, mně říkají Kopřiva. Ptejte se od Budějovic až k Litoměřicům po řece na Kopřivu, a každý vás dovede ke mně.«
Potom se obrátil bodrý Kopřiva k ženě, jež stála teď zcela skromně u kamen, a zahlaholil:
»Tak stará — to kafe!«
S panem Tadeášem točil se celý svět. Seděl tu v nízké světnici jak na žhavém uhlí. Do oken opíralo se slunce, stará Kopřivová vytápěla kamna na kávu a Kopřiva mluvil do nebohého Bezinky jako hlasem hromu. Ptal se, mnoholi »pan No-
