Stránka:Povídky o věrnosti ženské.djvu/10

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována
10
J. Polívka:

Potom přišla k sultánovi, získala jeho přízně a stala se jeho sekretářem. Po nějakém čase vyžádala si dovolenou měsíční, aby mohla navštíviti svou rodinu v Tunise a aby jí dal sebou vězně, mladíka tunisského; zalhala, že ho v širém moři utopí. Tak mladíka vysvobodila. Šťastně se s ním vrátila do Tunisu, posly sultánovy z díry pustila a poslala je zpět sultánovi s posměšným listem, kde mu plnou pravdu pověděla. Když sultán list přečetl, zemřel zlostí. Podobná jest povídka vypravovaná u Ajsorů v Malé Asii:[1] Král Mirej pozval kupce příchozího ke hře v šachy, s tou podmínkou, bude-li jim kočka se svíčkou v drápkách svititi do rána, vezme jemu všecko bohatství a zavře ho do žaláře, naopak postoupí mu polovici své říše. Kupec prohrál. Zaslechla to žena a pospíšila mu na pomoc. Nachytala celou bednu myší a převlečena do mužských šatů přijela jako kupec ke králi Mirejovi. Uzavřeli tytéž podmínky s tou změnou, že vezme mu ne polovici říše než klíče žalářní a vypustí všecky žalářované. Vyhrála, když myši byly puštěny; vypustila všecky zajatce i muže svého, kterýž jí nepoznal, pokud se nevrátili domů. Do jisté míry podobá se téže tibetská povídka[2]. Jinak tento motiv o učeném kocourovi, který všecko zapomene, jakmile spatří myš, sloužil illustrací přísloví, že přirození jde nad učení; tak ho použila Marie de France, a byl obzvláště pojat do hojně překládané knížky o Šalomounu a Markoltovi[3].

Týž motiv o věrnosti ženské byl podkladem některých epických písní jihoslovanských. Dávno již byla v souvislost zvláště s ruskou epickou písní o Stavru Godinoviči uváděna[4] píseň sbírky Vuka Stef. Karadžiče III č. 48 „Ljuba hajduk-Vukosava“. Jsou tu zajisté jisté shody, ale více celkem jest neshod. Hajduk Vukosav po tři leta žalářovaný od Turka Boičiče Alile, píše, zoufaje nad svým osudem, matce a ženě, aby matka více veň nedoufala a žena aby se provdala. Nežádá, aby ho vykoupila, jako Římský hrabě písně německé a rek podobných povídek. Následkem toho jest také rozuzlení děje zcela jiné. Ovšem šla i v této písni žena vysvobodit muže, vydává se rovněž za nějakého vyslance, podobně jako v zmíněné písni ruské, chová se pak úplně jako rekyně, zastraší a udeří Alila — Turek hraje velmi ubohou roli — a násilím vysvobodí manžela z vězení. Závěrečný motiv jest obyčejný: Vukosav nepoznává ve svém osvoboditeli ženu svou. V písni zapsané na ostrově Mljetu[5] Marko obelstil Turky pravě jim, že podobný list pošle své ženě, ale vlastně v listě svém vyzval jiného reka, aby ho vysvobodil. Píseň z ostrova Krka[6] jest poněkud blízká naší látce, že rek Aršić Stipan, sténající již devět let v žaláři Cařihradském, diví se, že žena jeho nesbírá výkupné. Zaslechla to laštovička' a donesla zprávu jeho ženě, která potom taktéž násilně vysvobodila manžela-A jsou jiné ještě písně,[7] kde rovněž žena vysvobozuje muže z vězení jednak


  1. Сборникъ матер. Кавказ. XVIII., odd. 3., str. 70.
  2. O'Connor Folk Tales from Tibet str. 39.
  3. Köhler Klein. Schriften II., 640. Zíbrt Markolt a Nevím v staročeské-litcratuře str. 96. Z latinského zpracování proniklo do staroruského textu o caru Davidovi a jeho synu caru Šalomounovi Веселовскiй Слав. сказанiя о Соломонѣ и Китоврасѣ str. 100. Samostatně vypravuje se v Palestině Hanauer Folk Lore of the Holy Land 143.
  4. Op. Миллеръ Илья Муромецъ str. 635, И. Сазоновнчъ Пѣсни о дѣвушкѣ воинѣ и былина о Ставрѣ Годиновичѣ, str. 38 sl., Н. Máchal, О bohatýrském epose slovanském 177, a ještě Vsev. Miller cituje tuto píseň Очерки русской нар. слов. str. 272.
  5. Hrvatske národně pjesme. Skupila i izdala Matice Hrvatska II., 433-
  6. Hrvatske nar. pjesme… iz Naše Sloge, oddíl 1, str. 31, č. 11.
  7. Hrvatske nar. pjesme Matice Hrv. II., 432. Maretić Naša narodna epika 234 připomíná ještě Marjanović Hrvat. nar. pjesme 1864 č. 26, kterážto sbírka nebyla mi přístupna.