vejce snesené na tento den vyhazovaly do řeky (Матер. украïн. етнол. XV. 33). Jiné jest podání maloruské z Vinnického okr. Podolské gub. (Чубинскiй I., 192): Když vichr podvěje slepici, to snese „зносокъ‟ záprtek, a kdo chce míti „domovika‟, který by byl jeho pomocníkem, položí si je pod paži a nosí po devět dní; z něho zrodí se „domovoj-čertík‟. Podobné sděluje ještě Dragomanov (Малорус. нар. пред. 57 č. 28.).
Stejnou pověru mají štýrští Slovinci (Pájek 228): Škratece dostane, kdo vejce snesené černou slepicí (ne kohoutem!) devět dní pod paží nese a stále na čerta myslí, Boha pak proklíná. Musí mu zapsati některý úd svého těla. Když nosí peníze, jest ve vzduchu viděti jako hořící metlu, v domě pak, jako veliký, kudlatý pes. Podobně v západním Chrvatsku (Zborník jslav. XIX., 150) věří: když jest kohout třináct, dle jiných devět let stár, snese vejce; kdo je pak nosí pod paží třináct (devět) let, dostane „draka‟ (pozoj-e). Pozoj má křídla a může lítati: a když letí, zabouří vichřice, až se stromy lámou, kudy letí.
Na ostrově Krku (Zbornik jslav. I., 228) jmenují je malić neb malik; člověk ho nabude, když nese po devět měsíců vejce snesené od sedmiletého kohouta, černým hedvábím ovinuté; potom pukne vejce a vyskočí z něho malić s červenou čepičkou, a třeba ho dobře živiti, neboť pak nanese dle přání bohatství z moře. Na ostrově Pagu (ib. XVII. 191): jmenuje se maljak nebo mačić; jmenuje se proto tak, že se může proměniti v kocoura; kdo ho chce míti, musí 40 dní pod paží nésti vejce od kohouta devítiletého, aneb je tu zašiti; musí se pak vychovati, a bude míti červené kalhoty: nanese svému pánu peněz ze všad, nejvíce z moře. V Dalmacii nazývá se macić[1] nebo maciklić (Zbornik jslav. X. 265): člověk nese pod levou paží vejce snesené zcela černou slepicí a nemluví, ani nemodlí se po celou dobu; aneb chová se kohout devět let, vejce jím snesené nese člověk v ňadrech, až se vylíhne stvoření jako kotě, neb černý psík. Místy nesmí člověk takový slyšeti ani zvon, ani zpěv. Nechce viděti kněze, neb jest to čert. Jinde nazývá se v Dalmacii cikavac, a nabývají ho čarodějnice tím, že zašijí vejce do svého šatu pod paží a chovají je tak 40 dní a nocí, aniž by se po tu dobu myly, česaly, nehty si řezaly, pokřižovaly se, až se vylíhne čert jako „mješčič‟ (Србско-далмат. маг. 1867, XXVI, str. 55). Totéž jméno nese tato bytost, jakési okřídlené zvířátko v Bosně: člověk ukryvší vejce pod paží musí býti předem od kouzelnice připraven, nesmí se po celou tu dobu mýti, ani říkati „pomoz pán Bůh‟ (Glasnik muz. Bos.-Herceg., XII, 348). Dle jiného podání vylíhne se čert („vrag‟) z vejce sneseného od devítiletého kohouta, když je člověk tři měsíce nosí pod paží, aniž by se myl, aniž Boha vzpomínal (ib. XX. 452). Podrobně a částečně jinak vypsal tu pověru z Hercegoviny Grdić-Bjelokosić (II., 53-54): Když slepice zcela černá donesla všecka vejce, snese malé vejce „iznosak‟, vezme je zlá žena, aneb dívka, a nosí je pod levou paží po 40 dní, až se vylíhne „cikavac‟; po celou dobu nesmí se mýti, ani Boha vzpomínati. Když se vylíhne, vyhlíží „cikavac‟ jako „mješčič‟ — malý měch, a paní ho pošle po sousedství; tu se nají sýra, tvarohu, másla, aneb ssaje cizí sele, kozy
- ↑ Jinde znamená macić tolik jako „můra‟, zvláště duši nekřtěňátka, která se stala upírem (v. Rječnik hrvatsk. il srpsk. jezika V., 345).
