Soumračnem věku/Sloky (IV)
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
| Soumračnem věku Antonín Sova |
||
| ◄ Dnové | Sloky (IV) | Refugium ► |
Svou duší procházím, ten proměnlivý obzor její,
spí šedý nad ní dým a ohně hoří znaveněji.
Jdou roků přívaly, jak povodně se duší řítí,
kde stromy bývaly, teď písku pláně slídou svítí.
Běd přípřeže tu jdou kolejí v dálku vyšlapanou, -
já, vrátný, dnem i tmou je pouštím srdce černou branou.
