Soumračnem věku/Sloky (III)

Tvé obilí zdlouha zraje a víno těžce kvasí,
když krajané znechutili ti smíchů pláč a smích pláčů.
Bouř vyzní ozvěnou marnou, tvé léto je beze krásy.
A střízlivě vystydly oči zklamaných vyznavačů.

Nuž, rozžhni svá všecka světla… Však zavři budoucně dveře
před nesmírných obdivů slovy, opojného mládí.
I před vystřízlivěnou láskou, která zpět obdiv béře
a před zráním, které mýlí, před jistotou jež zradí.