Sloky (Shelley 4)
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Sloky |
| Podtitulek: | |
| Autor: | Percy Bysshe Shelley |
| Spoluautor: | |
| Krátký popis: | |
| Původní titulek: | To — |
| Zdroj: | SHELLEY, P. B. Výbor lyriky. Praha: J. Otto, 1901. s. 131. |
| Vydáno: | |
| ISBN: | ISBN |
| Licence: |  PD-old-70 |
| Přeložil: | Jaroslav Vrchlický |
| Licence překlad: | PD-old-70 |
| Související: | {{{SOUVISEJÍCÍ}}} |
 Chybí odkaz na Wikipedii |
|
| další články: |
|
Jest výraz často zneužitý,
bych zneužil ho též,
falešně zhrdané jsou city,
nechť jimi pohrdneš!
Je naděj rovna zoufalství,
než moudrostí by utlumena,
však soucit, jímž tvá hruď se chví,
jest dražší, než dá jiná žena.
Dát nemohu, co láskou zve se,
však nezdeptáš snad cit,
jejž srdce vzhůru k Nebi nese,
a Nebe nesmí zapudit
po hvězdách touhu červa, snivé
stesk noci po jitru a vzlet
za něčím v oddanosti tklivé,
co nad sferou je našich běd?
