Slečně (Musset)

Ó ženy, co lze o vás říci,
vy osudnou tu máte moc,
nás vrhnout usmívavou lící,
buď v závrať neb v zoufalství noc.

Dvě slova — pouhé pomlčení,
zrak výsměšný neb roztržit
se od vás náhle v dýku mění,
když pro vás plápolá náš cit.

Můž’ pýcha vaše velká býti,
neb my jsme na to podlí dost,
a naše křehkost můž’ jen míti,
za vinu vaši mohutnost.

Však veškerá moc hyne brzy,
když láska k vám je veliká;
kdo trpět musí, mlčí, slzí,
ten v pláči od vás utíká.

Však nechť si třeba srdce puká,
ten smutek pln je větších vnad.
Mně milejší jsou naše muka,
než vaše řemeslo — být kat.