Sepsání války peloponnesské/5.

Sepsání války peloponnesské Thúkydidés
4.	5.	6.

Údaje o textu
Titulek:	5.
Autor:	Thúkydidés
Zdroj:	THUKYDIDES. Sepsání války peloponneské. Parubice: F. & V. Hoblík, 1885 Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jan Nepomuk František Desolda
Licence překlad:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Aitólie, Epirus

Za dávna totiž k loupežnictví námořnímu se obrátili i Hellenové i z barbarův jednak ti, kteří na pevnině při moři obývali, jednak i kteří ostrovům vládli, jakmile vespolek jedni k druhým po lodích plouti počali. Vojvodili pak jim mužové nejmocnější, buď za prospěchem svým vlastním, buď pro dosažení živnosti lidu slabšímu; utkávajíce města neohražená a na způsob dědin po různu obydlená, loupežili a větší čásť živnosti své z toho si dobývali, poněvadž takové zaměstnání nejenom nijaké hanby do sebe nemělo, nýbrž spíše slávu přinášelo. Toť zřejmě dokazují nejenom někteří obyvatelé pevniny až podnes, jimž ke cti bývá totéž řádně^[1] prováděti, nýbrž i básníci dávnověcí, kladouce všudy tytéž poptávky v ústa lidu ku plavcům, „nejsou-li námořní loupežníci,“^[2] jakoby takto jsouce dotazováni, ani příčiny neměli zapírati takové jednání, aniž, kteří by to rádi zvěděli, směli je z toho kárati. Loupežili pak i na pevnině jedni proti druhým. A tento starodávný způsob zachovávají obyvatelé Hellenska z veliké části až podnes, jako Lokrové Ozolští a Aitolové a Akarnané, i kteří na tamní pevnině bydlí.^[3] I nošení zbraně zachovalo se u týchž obyvatelů pevniny z dávné jejich loupeživosti.

↑ Mívaliť loupežníci vespolek jakási lidomilá pravidla, jako: aby nikdy nebrali tažního dobytka, za noční doby nekradli, aniž se při loupežení vraždy dopouštěli. (Sch.)
↑ Tak Homer Odys. III. 71. a IX. 252. „zdali přicházíte jako loupežníci přes moře?“
↑ Slovem „pevnina“ rozuměli staří Hellenové buď vůbec co my, větší části pevné země, nebo zvláště pevninu asijskou (Asii menší), nebo pomořní krajinu Epirus (ἤπειρος) proti ostrovu Kerkyře; tato zajisté se ta míní, ležíc severně od Akarnanie.

[1] Mívaliť loupežníci vespolek jakási lidomilá pravidla, jako: aby nikdy nebrali tažního dobytka, za noční doby nekradli, aniž se při loupežení vraždy dopouštěli. (Sch.)

[2] Tak Homer Odys. III. 71. a IX. 252. „zdali přicházíte jako loupežníci přes moře?“

[3] Slovem „pevnina“ rozuměli staří Hellenové buď vůbec co my, větší části pevné země, nebo zvláště pevninu asijskou (Asii menší), nebo pomořní krajinu Epirus (ἤπειρος) proti ostrovu Kerkyře; tato zajisté se ta míní, ležíc severně od Akarnanie.

[1]

[2]

[3]