Sepsání války peloponnesské/134.

Sepsání války peloponnesské Thúkydidés
133.	134.	135.

Údaje o textu
Titulek:	134.
Autor:	Thúkydidés
Zdroj:	THUKYDIDES. Sepsání války peloponneské. Parubice: F. & V. Hoblík, 1885 Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jan Nepomuk František Desolda
Licence překlad:	PD old 70

To pak zřejmě uslyševše tehdáž eforové odešli. Jsouce již pevně přesvědčeni, hodlali jej v městě zatknouti. A když, jak se praví, již na cestě jat býti měl a jeden z eforů k němu se blížil, poznalť prý onen na jeho tváři, proč přichází, a když mu i druhý z přízně tajným pokynutím znamení dal, utekl se rychle do chrámu Athény „Chalkioikos“ řečeného (bylať totiž posvátná jeho ohrada na blízku) a vejda v malý přístavek též svatyně, aby pod širým nebem žádné nesnáze netrpěl, pokojně tam trval. Oni tedy pro okamžik od stíhání ustali; ale později odstranivše s toho stavení strop i dvéře, očekávali kdyžby u vnitř byl, a postihše ho tam, zazdili jej a jako obleženého střežíce hladem umořili.^[1] Znamenajíce pak, že má již ducha vypustiti, vynesli jej z té svatyně ven, jak v tom stavení byl, ještě živa, a jakmile byl vynesen, ihned skonal. I hodlali ho, jako se veřejným zločincům stávalo, do rokle kaiadské^[2] uvrhnouti, ale potom se přec rozmyslili, aby ho někde na blízku pohřbili. Později pak bůh delfský věštbou přikázal Lakedaimoňanům, aby hrob jeho umístili tam, kde byl umřel, a tak nyní leží před ohradou chrámovou, jak z nápisů na sloupích zjevno jest. A poněvadž se tím poškvrny svatyně byli dopustili, měli pak místo jednoho těla dvě Athéně chalkioické nahraditi.^[3] Oni pak zhotovivše dvě měděné sochy lidské obětovali je jako za Pausania.

---

1. Vypravuje se, že k tomu poukázala sama matka Pausaniova Alkithea přinesouc kámen a položíc ho na práh přístavku, kde Pausanias byl. (Sch.)
2. Kaiadas, nebo dle jiného vysloveni keades, strmá a hluboká propasť dle pověsti zemětřesením způsobená, do níž k smrti odsouzení uvrženi bývali. I v Athénách taková propast byla „baratron“ slujíc.
3. totiž: za Pausania dva efory obětovati; ale Lakoňané věštbu si jinak vyložili.