Rusá Nourmahal

Mezi černou skalou dvojí
houšť tu zříte? Scuchaná
na rovině tam se rojí,
jako vloček vlny stojí
mezi rohy berana?

Ve tmě, tam jež nerušená,
zkrvácený tigr skryt,
lvice, matka postrašená,
s hyenou tam šakal stená,
pestrý pardal má tam byt.

Potvor to je asyl stálý,
basilišk tam sní svůj sen,
břichatý hroch tam se válí,
hroznýš, jenž vypadá z dáli
jakby oživ starý kmen.

Tam sup rudá víčka mhouří,
opice tam a zlý had
syčí (roj včel tak se bouří),
slon v močálu, jenž se chmouří,
bambus drtí napořád.

Rod tam divých šelem žije,
bručí, hlučí, vše kol rve,
celý hvozd se hemží, vyje,
oko žhoucí keř tam kryje,
v každé sluji hlas tam řve.

Nahý tam a nočním časem
měl bych menší strach a bol
než před Nourmahalou s žasem
stát, jež mluví sladkým hlasem,
sladkým okem hledí kol.