Rosamunda

          Byl jednou v dávných dnech
sad, v kterém zřel jsem Rosamundu paní;
vzduch ptáků plný byl, vše v květu, lesku, plání,
          ó jaký stín byl ve hvozdech!

          Byl jednou v dávných dnech
zdroj, v kterém pila Rosamunda paní;
šly dolem Najady, já viděl v spaní,
          jak perly měly na prstech.

          Byl jednou v dávných dnech,
byl polibek, jejž vzal jsem Rosamundě paní;
Hle, dva to! nymfa řekla v usmívání.
          Jsou tři! zněl jíné nymfy vzdech.

          Byl jednou v dávných dnech,
byl květ, rost’ v srdci Rosamundě paní,
to byla duše má, já plám, zní nocí lkání,
          tam stále zpívá hvozd i mech.