Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila/LXXXIV

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: LXXXIV.
Podtitulek: Uvedení turnajův do Čech.
Autor: neznámý, tzv. Dalimil, k vydání upravil Josef Jireček
Zdroj: Archive.org
Národní knihovna České republiky
Vydáno: Praha, Matice česká 1877. s. 141 - 142.
Licence: PD old 70

Král, přizvav Ojieřě hrdiny,
sstúpi mu k dědině Bieliny.
Ojieř kłánie do Čech přinese,
tiem chudobu v zemiu vnese.
Ot té doby jechu sě na turneje jezditi,
neužitečné ztravy činiti.
Jechu sě dětiných rúch a dekóv na koně krájeti,
by sě dali v mnohých rúšiech viděti.
Múdří sě jim vzdy rúhajú,
že s nich łotři deky trhajú.
Když by na užitečnú vojnu jeti,
nejmiechu kde potřeby vzieti.
Neuměju toho věděti,
by mi kto ráčił povědieti,
proč Čechy za liudi stáchu,
když turnejóv a kłánie neznáchu!
Jakž sě jechu v turnej jhráti,
tak za nic počěchu v boju státi.
Že sú někteří dobří turnějníci,
již sú v boju praví špatníci:
všěm turnějníkóm jmene toho nedávaju,
však jáz jich dosti znaju.
Pravie, nynější by lepší byli.
By mi ciesařě třikrát pobili,
až by pół třetieho tiscě prstenóv s zbitých rytieřóv ruk po boju sněli,
tehdy by v svej řěči pravdu jměli.