Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila/LXIX

Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila Josef Jireček
LXVIII	LXIX	LXX

Údaje o textu
Titulek:	LXIX.
Podtitulek:	Smíření Soběslava II. s císařem.
Autor:	neznámý, tzv. Dalimil, k vydání upravil Josef Jireček
Zdroj:	Archive.org Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha, Matice česká 1877. s. 119 - 120.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Soběslav II.

Potom zvolichu ciesařě jiného.
Ten, znamenav Soběsłava mužě udatného,
že jesť hotov za svého jazyka česť umřieti,
počě sě k němu dobřě jmieti;
neb nevědieše co sobě zdieti,
že dvú stú rytieřóv nemože tehdy jmieti.
A to všickni byli v Čechách zbiti,
a bez mále nemohł i jeden ujíti.
Tehdy u ciesařě nebyła dobrá rada,
nebo v Němcích biechu kniežata młada.
Z této řěči móž mi někto za złé jmieti,
řka, že také bývajú múdré děti.
Znaju to, že mładý, ač řiedko, múdr bývá,
ale věz to, že mładý řiedko své múdrosti užívá;
neb obyčěj činí dobré řemesło,
a časté zkušenie mistrovstvo jesť nalezło.
Pro to starý obyčěje a zkušenie móž užiti,
a tiem mładý nemóž starému roven býti.
Že to pravda jesť, ciesař dobřě vědieše,
a pro to i jedné války nejmějieše.
A také, že velmi medł bieše,
za přietel knězě českého rád jmějieše.
Kněz Soběsłav dva syny jmějieše,
jednomu Bolesłav jmě bieše,
druhému Přěmysł diechu.
Téma Němci jména přěvzděchu:
Bolesłavu Bedřich řiekáchu,
Přěmysła Kunrátem nazýváchu.
Ciesař, nemoha Soběsłavově moci uškoditi,
łstivě zamysli syny jeho českým obyčějóm otučiti.
I je sě Soběsłava prositi,
by chtěł svá syny k němu otpustiti.
Soběsłav nechtieše toho učiniti,
řka: „Mohú sě děti ve nraviech proměniti.“
Řka: „Ciesařiu, to ty sám móžeš věděti,
že pro své země nravy kniežeti jesť česť jmieti.
Kterýž sě sích i oněch nravóv chce přídržěti,
tiem sě méně bude svých zeman držěti,
a tiem každé kniežě svú česť ztratí.
Pro to k tobě svých dietek nechciu dáti.
Mój otec pro též svú česť ztrati,
a pro němečskú řěč musi sě z země bráti.“