Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila/LX

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: LX.
Podtitulek: Boj s Poláky nad Trutinou.
Autor: neznámý, tzv. Dalimil, k vydání upravil Josef Jireček
Zdroj: Archive.org
Národní knihovna České republiky
Vydáno: Praha, Matice česká 1877. s. 104 - 106.
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Vladislav I.

Vacek je sě knězě učiti,
svej bratří nikdy nevěřiti.
Uposłúchav kněz Vacka złého,
je Ottu, knězě moravského.
Soběsłav, bratr jeho,
boje sě knězě českého,
do Polan uteče
a na Čechy sě vzteče.
Sebrav mnoho Polan
a rozličných pohan,
i počě zemiu hubiti,
chtě bratra dobyti.
Vładisłav proti jemu jede,
a když Łabě dojede,
Polany s druhé strany uzřěchu.
Vzemše přímiřie ob noc, boju rok za jutra vzěchu.
Té noci sě bez strážě Čechové rozhostichu,
Polené svú vieru zrušichu.
Přěs Łabě sě tajně přěbrachu
a v české stany vzeprachu.
Dřieve než Čechy k oděniu přijidú,
a'ž lepší smrt snidú.
Mezi Čechy był jeden jmenovaný
junoch dobrý a velmi kázaný.
Dětříšek Buzovic to bieše,
mezi hrdinami jako „Tuří roh“ słovieše.
Ten był někdy divokú sviniu v lesě živú za uši jał,
a pro to był na ščítě sviniu hlavu přijał.
Ten hrdinsky sě jmieše,
ale pomoci nejmieše.
Zbiv Polan mnoho, neboh snide,
kněz český ledva bratra ujide.
Błazě junochu dobrému
a u vieře vzchovanému!
Sbožie a rozkoš přěstane,
jediné-ť dobré jmě ostane.
Po stu let chválie Dětříška dobrého.
Raziu-ť: „Opustě všě po duši, dobývaj jmene ctného.“
Pak kněz svej bratří hněv otpusti,
bratra Soběsłava na Vacka spusti;
neb ten všě złé kněziu o bratří radieše,
ten je v hromadu vadieše.
Poznav radciu nevěrného,
kněz Soběsłav zabi Vacka złého.
Vacek muž otłustný a krátký bieše,
harované rúcho rád nosieše.
Panici sě mu smějiechu,
pro-ň křepeličnému miešku „vacek“ vzděchu.