Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila/I

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: I.
Podtitulek: Potopa. Rozdělení jazykův.
Autor: neznámý, tzv. Dalimil, k vydání upravil Josef Jireček
Zdroj: Archive.org
Národní knihovna České republiky
Vydáno: Praha, Matice česká 1877. s. 5 - 6
Licence: PD old 70
Kurzívou je v Jirečkově knize zvýrazněna odchylka od použitého rukopisu (viz Úvod - Vydání naše, bod 5.)
Související články ve Wikipedii:
Potopa světa, Babylonská věž

Když vešken liud pro svú vinu
kromě osmi vodú zhynu,
ti, jižto běchu ostali,
ot vzchodu słunečného vstali.
Ku poledniu vždy sě brachu,
nebo bychu plni strachu,
potopy sě vždy bojiece,
sami sobě v tom nevěřiece.
Když na jednom poliu biechu,
jemužto Sennar diechu,
tu nemúdrú radu vzěchu
a právě podobnú k smiechu,
řkúc: „Postavimy věžiu sobě,
ta buď vz výšiu až do nebě.“
A když tu věžiu děláchu,
tvrdými cihłami ju skládáchu,
klí miesto vápna jmějiechu,
všickni jednu řěč młuviechu.
Bohu jich dielo sě nesmíli,
i jich jazyky tako zmýlí,
(ež) bratr bratru neurozumě,
ale všeliký svú řěč jmě.
Tu svého dieła přěstachu,
a druh ot druha sě brachu.
Každý těch sobě vłast ustavi,
ot těch sě vzněchu rozliční nravi.
Ti sobě osobichu země,
jakž i dnes jmá každá své jmě.
Mezi jinými Srbové,
so tu kdežto bydlie Hřěkové,
podle mořě se usadichu,
až do Říma sě vzpłodichu.