Pravidla opatrnosti v českých příslovích

Opatrnosti nikdy nezbývá. — S každým pěkně, s nemnohými důvěrně. — V každé věci hleď konce. — Běd se každý chraň, nežli přijdou naň. — Nepouštěj se bez vesla na moře. — Kdo máš skleněnou duši, neházej na jiného kamenem. — Pole má oči, les uši: chovej se všude jak sluší. — Vyjde dílo na bílo. — Kdo chce v domě škody zbýti, nedej jiskře ohněm býti. — Viz za se, před sebou uzříš. — Zároveň zle jest i všechněm věřiti, i nikomu. — Dvě věci vždy jsou hojnější, nežli myslíme: naše léta a naše chyby. — Kdo nemá v hlavě, musí míti v nohou. — Myš jest malé zvíře, a nevěří jedné díře. — Zajíc v lese, a on rožeň strouže. — Nespouštěj se silnice pro nejistou pěšinku. — Lépe pozdě, nežli nikdy. — Kvapky mívají hapky. — Dílo kvapné není platné. — Lepší jedna rozmyšlená, nežli sto učiněných. — Horké železo nejlépe se kuje. — Co dnes propustíš, zítra nedohoníš. — Kdo má k čemu příhodný čas, nechť na jiný nečeká zas. — Ztracený čas nikdy se nenavrátí. — Často pod večer pláče, kdo se smál z rána. — Večer ukáže, jaký den byl. — Oko do srdce okno. — Ne vše zlato, co se blyští. — Co koho nepálí, toho nehas.