Povznesení

Výš nad rybníky, nad údolí výše,
nad hory, lesy, mraky, nad moře,
nad slunce, ether v jeho prostoře
a daleko nad zářivých hvězd říše

můj duchu letíš v čilé veselosti,
jak dobrý plavec, jenž ve vlnách hýří;
tě nevýslovná rozkoš mužná šíří,
když brázdíš hlubé vlny nesměrnosti.

Ó povzleť v čistší ether čilým ruchem
výš, stále výš nad ostré výpary,
pij božské ty a čisté nektary,
ten oheň ryzí, který proudí vzduchem!

Jež závažím náš mhavý život tíží,
nech nudu pod sebou a bolesti!
Jak šťastný ten, kdo můž’ se povznésti
ve pole jasu, světla bez obtíží!

Ten, jehož myšlénky v skřivánčím letu
se volně povznášejí v nebe ranní,
kdo pochopiti můž’ bez namahání
řeč němých předmětů a hovor květů!