Poslední přání
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Poslední přání |
| Podtitulek: | |
| Autor: | Charles Marie René Leconte de Lisle |
| Spoluautor: | |
| Krátký popis: | |
| Původní titulek: | Le Vœu suprême |
| Zdroj: | LECONTE DE LISLE, Ch. M. R.: Nová řada básní. Praha: J. Otto, 1901. s. 54. |
| Vydáno: | |
| ISBN: | ISBN |
| Licence: |  PD-old-70 |
| Přeložil: | Jaroslav Vrchlický |
| Licence překlad: | PD-old-70 |
| Související: | {{{SOUVISEJÍCÍ}}} |
 Chybí odkaz na Wikipedii |
|
| další články: |
|
Ba, stár je tento svět, jak peklo skoro stár,
co věků zhynulo a člověk stále kvílí,
co touha láká nás a střebe naše síly
vždy horší, trpčejší nad nekonečný žár.
Zlem žití nadbytek a smrt je lepší dar,
ať ruce svázané se člověk v moře chýlí,
ať nebes před tváří zrak pevný upře k cíli,
ať železem je sklán, ať bleskem padne v zmar;
Ty, po němž lační zem, ó, jak mám tebe rád
ty žhoucí výrone všech reků, mučenníků,
v němž duše zkalí se ve smrti okamžiku.
Ó, krvi mystická, křte zářný, plný vnad,
kéž moh’ bych zemdlený řvem podlé všednosti
tvým nachem opásán vplout v přístav věčnosti!
