Pohřby

Ve Fokidě, nad kterou vysočiny
své zvedá Pytho skalná v blesků změti,
když bojovníci spěli do podsvětí,
šla s nimi Hellas v šer ten nehostinný.

A v nocích jasných slyšela jich stíny
se nad Archipel zářný povznášeti
se srázných předhoří, a moře pěti
u hrobů jejich tam u Salaminy.

Já natáhnu se kmet — a to mi líto! —
mé tělo bude v rakev úzkou vbito,
a kněze, svíčky i zem zaplatí.

A snil jsem přece osud onen slavný,
do slunce klesnout jako praděd dávný
v žen, reků slzách, v sladké závrati.