Při smrti synově

Což platno, Priame, že’s v stáří rok žil mnohý,
když syna viděl’s mřít a otčinu a bohy?

Kmet příliš trestán jest za dlouhé svoje stáří
tím, trochu radosti že osud zlý mu zmaří.
Je často k lítosti ba výčitkou žít déle;
své děti mrtvé zřít, své v ohni město celé,
to vše se může stát, kmet opuštěný všemi
se v pláči chví, že tak se zpozdil na té zemi.