Ottův slovník naučný/Pověra

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Pověra
Autor: neznámý
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. S. 352. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Pověra

Pověra jest pochybené věření, které v odporu se zdravým rozumem dává věcem, zjevům a výkonům výklad pro osud lidský významný, a uvádí je v souvztah s tušenou jakousi tajemnou mocí sil nadpřirozených. Tím liší se od náboženství, jež založeno jest také na pomyslech nadpřirozenosti, jen že toto svou věrou člověka chce ušlechťovati, zvedajíc jeho snažení k ideálu božskosti, kdežto p., která také po vždy jest věrou, snažení lidské udržuje v okruhu neujasněných a ponejvíce hypostasovaných pomyslův o silách přírodních a jejich působení. Vyšším stupňům vývoje náboženského mohou se nižší jeho formy zdáti vždy p-rou, tak že slovo p. znamenalo by ne víru špatnou (pavěru), nýbrž zbylé přežitky dřívějších dob vývojových, tedy p. tolik, jako víra, která tu jest zbytkem po víře čili z víry staré. Tento smysl zjevně leží v lat. superstitio, kde kmen superstes, t. j. zůstalý, přežilý, ukazuje k tomu, že slovem tím míněno trvání při starých názorech. Jest to totéž, co Ed. B. Tylor nazval survival (přežitek). I měřilo by se tedy, co vlastně vše p-rou zváno býti má, stupněm náboženského vývoje, měří se však jmenovitě v naší době stupněm známostí přírodních. — Jsou naivní a neškodné formy p-věr lidových, může však p. suggestivní mocí víry určiti člověka i k činům osudným, o čemž poučují nás dějiny lidského poblouzení (jako stíhání a trápení čarodějnic za středověku a j.). Protivou p-ry jest věda; jako strašidla a mátohy noční prchají před světlem denním, tak mizí p., kde zavládne osvěta. Studium p-ěr náleží do studia lidského intellektu, sbíráním jich zabývá se t. zv. folkloristika. U nás vydali sbírky p-ěr Houška, Grohmann a j., u Němců hlavně Wuttke. Srv. důležitý spis dra Zíbrta: Seznam pověr a zvyklostí pohanských z VIII. věku (1894 nákladem České akad. věd).