Ottův slovník naučný/Politická správa

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Politická správa
Autor: Jaroslav Demel
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. S. 109–110. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Veřejná správa

Politická správa, též vnitřní správa, zahrnuje v sobě ty obory správy veřejné, t. j. oné činnosti, jež za účel má řízení záležitosti svazků veřejnoprávních (státův a ostatních korporací veřejných), které zbývají po vyloučení správy zahraniční a vojenské, jež lze zahrnouti pod společný pojem správy, směřující k zabezpečení celku státního jako takového, dále po vyloučení správy finanční a spravedlnosti. Zahrnuje tedy p. s. obory činnosti státní, které směřují k řízení zvláštních úkolů státních a veřejných korporací, vylučujíc z toho pro neobyčejnou rozsáhlost a důležitost obory státní správy, jež směřují k opatřováni potřebných prostředků hmotných pro stát (správu finanční) i ke konání spravedlnosti (správu spravedlnosti). Dělení p-ké s-vy, jejíž rozsah ostatně někteří vzhledem ke kompetenci, kterou u nás mají t. zv. úřady politické nižších stolic, rozšiřují i na správu vojenskou a čásť správy finanční (přímé daně), bývá u různých spisovatelů různé, nám se však nejvíce zamlouvá rozdělení Pražákovo, podle něhož ke s-vě p-ké náležejí tato odvětví správní: 1. Správa policejní čili policie (viz Policie). — 2. Správa kultu a vyučování, jež upravuje jednak poměry společností náboženských, jednak poměry vyučování veřejného a soukromého a tím positivně napomáhá kulturnímu a mravnímu vzdělání národa (a contr. policie mravností, která k témuž účelu směřuje negativně), a) Do oboru správy kultu náležejí nehledíc ke svobodě vyznání základními zákony státními stanovené a k podmínkám, za kterých nějaká společnosti náboženská u nás státem může býti uznána, kteráž ustanovení spadají do práva ústavního či státního (viz Právo státní, Ústava), předpisy upravující poměry jednotlivých vyznání náboženských mezi sebou obsažené v t. zv. zákoně interkonfessionálním z 25. květ. r. 1868, č. 49 ř. z., jenž obsahuje předpisy o tom, kteří činitelé určují nábožen. vyznání jednotlivcovo, t. j. pokud si je jednotlivci mohou určiti sami a pokud je určují jiné osoby neb okolnosti (na př. zrození z rodičův určitého vyznání), dále předpisy o tom, kdo je povinen přispívati k účelům určité společnosti náboženské, dále zásadu, že zřízenci jedné společnosti náboženské nesmějí konati funkce ohledně členů jiné společnosti náboženské, pokud to stanovy této nedovolují, nebo pokud nebyli výslovně o to požádáni, dále předpisy o pohřebištích i o svěcení svátkův a nedělí. Dále sem náležejí předpisy upravující organisaci jednotlivých společností náboženských, jako zejména důležitý zákon z 29. květ. 1874, č. 50 ř. z. o zevnějších poměrech katolické církve, obsahující organisaci této společnosti náboženské, dále zákon z roku 1892, čís. 4 ř. z., obsahující organisaci protestantské církve augšp. i helv. vyznání, zákon z 21. květ. 1890, č. 50 ř. z., obsahující organisaci náboženské společnosti židovské a podobné organisační předpisy o církvi východní. Konečně sem spadají předpisy o vyučování náboženství na školách a o vykonávání státního dozoru nad nadacemi (t. zv. tutele nadační). b) Co se týče správy vyučování viz Školství. — 3. Správa národohospodářská, t. j. onen obor správy státní, jenž řídí výrobní a spotřební činnost národa a jednotlivých jeho skupin a tím positivně napomáhá hospodářskému vývoji národa (a contr. policie dopravní, tržní, horní, lesní, polní, živnostenské atd. [viz Policie], kteréž k témuž cíli směřují negativně, odstraňováním překážek hospodářskému vývoji národa v cestě stojících). Sem spadají a) předpisy práva vodního, obsažené v říšsk. zákoně vodním ze dne 30. květ. 1869, č. 93 ř. z., a v zemských zákonech vodních (pro Čechy zák. z 28. srpna r. 1870, č. 71 z. z.) i zákonech je doplňujících, pokud tyto předpisy upravují užívání vod veřejných i soukromých se stanoviska veřejných zájmů. (Jsouť v oněch zákonech obsaženy též četné předpisy z oboru práva soukromého. Viz Vodní právo.) b) Správa obchodu, do které spadají předpisy o mírách a vahách, o upravení měny, t. j. všeobecného zákonného platidla ve státě (viz Měna), o prostředcích kommunikačních, t. j. o silnicích, průplavech a železnicích jako cestách veř. obchodu, předpisy o veřejných skladištích, o bursách, o vedení statistiky zahraničného obchodu, o obchodě tržním, podomním a obchodě s losy a promessami. c) Správa výroby prvotní, do které spadají předpisy o vyvazení pozemků, o volném nakládání s pozemky, o kommassaci pozemkův, o ochraně majetku polního (pokud tyto předpisy nespadají do oboru policie polní), o chovu dobytka, o okresních záložnách hospodářských, předpisy o hospodářství lesním a právu honitby, o rybolovu, a konečně d) správa průmyslová, do které spadají předpisy o výsadách průmyslových, o ochraně vzorků průmyslových, o ochraně provenience vzorku průmyslových, předpisy práva živnostenského (o druzích živnosti, o podmínkách nastoupení jich, o pominutí práva živnostenského, o pomocnících živnostenských a společenstvech živnostenských). — 4. Správa sociální, t. j. onen obor správy státní, jehož účelem je vyrovnati neshody, které vzcházejí z dosavadní hospodářské organisace společnosti lidské, jednak zasahováním v upravení poměrů námezdních, jednak péčí o ty, kdo sami potřebných prostředků k výživě sobě nemohou opatřiti. Sem spadají: a) Správa chudinská, t. j. předpisy o opatřování chudých v případě stáří neb neschopnosti k výdělku a o náhradě nákladů s tím spojených, o orgánech správy chudinské, o svazcích chudinských několika obcí téhož okresu politického a o praeventivních opatřeních správy chudinské (viz Chudinství); b) předpisy čelící k obmezeni volné soutěže, jako zákonodárství proti lichvě, stanovení sazeb pro určité druhy zboží nebo prací, předpisy obmezující dobu pracovní (co do délky stanovením normálního dne pracovního, co do věku, pohlaví, v době noční a stanovením klidu nedělního atd.), předpisy o způsobu vyplácení mzdy, konečně předpisy upravující zákonné poměry čeledi (viz Čeleď); c) předpisy o nuceném pojištování dělníkův a to proti úrazu a pro případ nemoci, v některých zemích (jako na Moravě) též o nuceném pojišťování dobytka. —mel