Ottův slovník naučný/Petrohrad

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Petrohrad
Autor: Pavel Papáček
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 624–632. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Petrohrad
Související články ve Wikipedii:
Petrohrad (okres Louny)
PETROHRAD S OKOLÍM.
Č. 3099. Chrám sv. Izáka v Petrohradě.
Č. 3100. Petropavlovská pevnost v Petrohradě.
Č. 3101. Pomník Petra Velikého v Petrohradě.

Petrohrad: 1) P. ves v Čechách, viz Petršpurk.

2) P. (rus. Сянктъ Петербургъ, též Петроградъ, lidově Питеръ [Pítěr], franc. St. Pétersbourg, něm. St. Petersburg, lat. Petropolis), druhé sídelní město ruské, při ústí řeky Něvy do zálivu Čuchonského, v nehluboké kotlině, na 59° 57' s. š. a 30° 20' v. d. Gr. Zaujímá plochu 92 km2, obvod měří 37 km, průměr 13 km. Něva vstupující do města u kláštera Aleksandra Něvského rozděluje se tu na několik ramen šířky velmi různé (300–600 m) při hloubce i 14 m. Hlavní čásť města prostírá se na levém břehu Něvy, ostatní leží na ostrovech mezi Velikou Něvou a Velikou Něvkou. Tak mezi Velikou a Malou Něvou (Bolšaja a Malaja Něva) rozkládá se Vasiljevský ostrov, jehož severní čásť oddělená Smolenským ramenem sluje ostrov Golodaj, mezi Malou Něvou a Velikou Něvkou leží celá skupina ostrovů, z nichž nejdůležitější je t. zv. Petrohradský ostrov. Severně od něho leží Lékarnický (Aptěkarskij) oddělený říčkou Karpovkou, jihových. Pevnostní (Krěpostnoj), jihozáp. Petrovský, severozáp. Krestovský, Kamenný ostrov a Jelagin. Kromě jmenovaných ramen něvských protíná město ještě několik průplavů (Mojka, Kateřinský průplav, Fontánka přes 6 km dl., Obvodný průplav 7½ km dl. a j.; na prvních třech jezdí parníky) a menších říček. Vody Něvy a průplavů svírají žulová nábřeží.

Podnebí petrohradské jest vlhké a drsné, ačkoliv následkem blízkosti moře bývá zima mírnější než v Moskvě, položené o 4° jižněji. Časté jsou větry; v zimě převládají větry jzs., v létě jvs. Střední teplota (dle 40letého pozorování) je +3,7C (největší +36,1, nejmenší –39,0°), barom. výška 758,5 mm, vlhkost 79%, dnů se srážkami (ročně 517,5 mm) 200 (78% deště, 22% sněhu); úplně jasných pouze 36. Bouřek bývá do roka 11. Něva zamrzá průměrně 13. list. a led odchází 9. dub. (rus. kal.). Sníh bývá však viděti i v květnu. Plavba může se provozovati 215 dní do roka. Nejdelší den trvá v Petrohradě skoro 19 hod. Město založeno jest na půdě močálovité; jsou to nánosy spočívající na vrstvách silurských hlin a vápenců. Domy nutno stavěti na jehlách.

P. tvoří samostatný městský okres pod zvláštním starostou (gradonačalníkem) a dělí se na 12 čtvrtí. Policejních obvodů jest 38. Předměstské obce petrohradské (prigorody) tvoři 4 polic. obvody.

Ulice petrohradské jsou široké (15–30 m) a rovné. Nejširší jmenují se prospekty; z těch jsou nejznámější Něvský (skoro 5 km dlouhý) a Vozněsenský, jež rozbíhají se od budovy admiralitní, dále Litějný, Vladimírský, Bolšoj (Veliký) a j. Z ulic vyniká Gorochovaja, Bolšaja a Malaja Morskaja, Millionnaja, Sadovaja, Kazanskaja. Příčné ulice jmenují se pereulky. Všech ulic jest přes 700. Na Vasiljevském ostrově užívá se místo ulice názvu linie (jež označují se čísly od 1–27); jižní ulice (v Narevské čtvrti) slují roty (t. j. Izmajlovského pluku) a jest jich 12. Ulice dlážděny jsou drobnou žulou. Na hlavních prospektech a ulicích jsou pruhy dlážděny dřevem aneb asfaltovány. Náměstí jest 50. Nejdůležitější je Marsovo pole neb Caricyn lug (zde cvičí se vojsko, konají přehlídky a zábavy národní), náměstí Zámecké (Dvorcovaja ploščaď), Preobraženské a Semenovské. Překrásná jsou mnohá petrohradská nábřeží. MostůvP. okolo 150, vynikají Aleksandrovský, Nikolajevský, Trojický a Zámecký (tento jest lodní). Četné sady (Aleksandrovský, Botanický, Letní, Michajlovský, Tavrický a j.) a boulevardy kryjí asi 11% všeho půdorysu.

Zevnějškem svým P. činí dojem moderního velikého města; postrádá ruské rázovitosti Moskvy. Čilejší život panuje v ulicích městských hlavně o dnech svátečních. Oblíbené promenády jsou na jaře a v létě něvská nábřeží, v zimě Bolšaja Morskaja.

Spojení mezi jednotlivými částmi města obstarává parní a koňská tramway (r. 1898 měla 133 km délky), množství rozmanitých izvoščíků, omnibusy; po Něvě a kanálech pluji pravidelně parníky, kromě toho jsou na mnohých místech přívozy. NádražíP. sedm (Varšavské, Baltické, Nikolájevské nebo Moskevské, Finské, Carskoselské, Irinovské a předměstské nádraží Sestrorěcké). Z prvých šesti ročně vypravuje se 4½ mill. cestovatelův a týž počet asi přibývá jimi do P-u. S okolními letohrádky jest velmi časté denní spojení jednak drahou, jednak parníky. Pravidelné spojení parníkem má P. zejména i s Kronštadtem, ruskými i cizími přístavními městy Baltického moře a ovšem i se všemi důležitějšími přístavy světovými. Něvou ústí v P-ě celý ohromný volžský systém vodní.

P. má s předměstími 1,439.194 (dle sčítáni z 15. pros. 1900), bez předměstí 1,248.642 obyvatele. Na konci panování Petra Velikého P. měl asi 75.000 duší; od r. 1725 až 1825 počet obyvatelstva se zpateronásobil. Od r. 1825–61 přírůstek činí asi 26,8%. Po zrušení poddanství do r. 1897 obyvatelstvo vzrostlo o 110% (na 1,132.677), při čemž nejrychlejší vzrůst připadá na prvá dvě desítiletí po osvobození.

Jakožto důležité středisko průmyslové P. z celé říše láká k sobě obyvatelstvo, jež hledá tu výživu. Jsouť dvě třetiny obyvatelů cizí příslušníci; dle sčítání r. 1897 jest 57,6% selského původu. Mužů jest většina. (Na 100 mužů připadá 86 žen.) V různých čtvrtích městských jest značná různost i v hustotě obyvatelstva; tak ve čtvrti Kazanské, Spasské, Litějné a Moskevské (dle sčítáni z r. 1897) žilo na jedné čtv. verstě 49.048 lidí, ve čtvrti Vyborgské, Aleksandroněvské, Petrohradské a Vasiljevské jen 7300. V předměstích obývá průměrně na 1 čtv. verstě 438 lidi. Na 1000 lidí připadá v P-ě ročně asi 6 sňatků (ve Vídni 10). Roku 1898 narodilo se 26.723 dětí (z čehož 25% nemanželských). Z 1000 lidí umírá průměrně do roka 26. Z nemocí nejčastější jsou souchotiny (16,5% všech úmrtí). Úmrtnost u žen jest menší než u mužů. O národnosti obyvatelstva petrohradského máme data z roku 1890. Vedle těch bylo % 87,08 Rusů (Velkorusů), 4,59 Němců, 2,34 Poláků, 1,75 Finů, 1,09 Židů, 0,78 Estonců, 0,49 Švédův; ostatek připadá na velmi rozmanité národnosti jiné (Čechů napočteno 220). Největší čásť cizích příslušníků (r. 1890 bylo jich 22.780) tvořili r. 1890 Němci (58%); Rakušanů bylo 6%. Dle náboženství téhož roku bylo % 84,77 pravoslavných, 9,02 protestantů, 3,78 katol., 1,61 židů; zbytek tvořili rozmanití jinověrci, z nichž nejvíce bylo muhammedánův. Dle zaměstnání více než polovina obyvatelstva (56,1%) zabývá se průmyslem a obchodem, 16,4% jest úředníků (v širším smysle slova), 13,7% sluhů, 6,7% žije z důchodů nebo pense, 7,1% jest bez určitého zaměstnání. Analfabetů bylo (r. 1890) mezi muži 26%, mezi ženami 46%, všeho obyvatelstva 35% (děti do 5. roku nejsou vzaty do počtu).

P. jsa bydlištěm carského dvora je spolu sídlem vlády, všech nejvyšších úřadů říšských, civilních, vojenských i duchovních, jakož i úřadů guberniálních. Zastupitelstvo městské (duma) skládá se ze 149 ob. starších (glasných). Roční příjem činil (1898) 13,570.183, vydáni 13,368.492 rublů. Nedávno povolena P-u carem půjčka 30,000.000 rublů, a to na telefon, na nábřeží, na nové mosty a hlavně na zřízení nových nemocnic (dvě třetiny z celého kapitálu). Největší čásť peněz věnuje se na ústavy vzdělávací, zdravotní a dobročinné a na úpravu města. Osvětlení jest elektrické, plynové a petrolejové. Vodovodná síť městská (voda béře se z Něvy a filtruje se) má délku 423 verst. Roku 1898 vodovod dodával během 24 hodin více než 2¼ mill. hl. Studen není, ježto zpodní voda je napořád nechutná. Hasičů jest více než tisíc. (Požárů bývá ročně kol. 840; na jeden požár vyplaceno průměrně 3500 rublů pojistného.) Dlouhé jednání o kanalisaci dosud není ukončeno.

Ze čtvrtí městských nejvíce vyniká Admiralitní, jež jest jaksi střediskem města; v ní jest většina paláců císařských, památných budov, zejména chrámů. Ve čtvrtích Kazanské a Spasské soustřeďuje se hlavně obchod.

Z památností petrohradských buďtež uvedeny: sídlo metropolity petrohradského, Aleksandroněvská trojická lavra, slavný klášter, s jehož stavbou počato již za Petra Velikého; v hlavním chrámě sv. Trojice odpočívají kosti slavného knížete Aleksandra Něvského, po němž sluje i klášter. Kromě mnohých členů rodiny vladařské v klášteře pochováni i někteří znamenití spisovatelé a umělci (Lomonosov, Děržavin, Dostojevskij, Glinka, Čajkovskij a j.); ženský klášter, řečený Smolný, a Voskresenský-Novoděvičí. Z chrámů pravoslavných nejstarší jest Petropavlovský v pevnosti (dokončený r. 1733) s hrobkou ruských carů počínajíc od Petra Velikého a mnohými památkami. Špičatá pozlacená věž kostela jest 120 m vysoká. Největší a nejnádhernější z kostelů jest chrám sv. Izáka (Isaakijevskij sobor aneb Sobor Isaakija Dalmatskago) založ. r. 1819 podle plánů franc. architekta Ricarda de Monferrand a teprve r. 1858 dokončený nákladem skoro 25 mill. rublů. Má podobu řeckého kříže; strany jeho zdobeny jsou mohutnými portiky. Vysoká (od podlahy ke stropu 82 m) střední kupole, již převyšuje jen kupole chrámu sv. Petra v Římě (123 m), spočívá na 24 sloupech. Mramorový ikonostas krášlí 8 malachitových sloupův a 33 mosaikových obrazův. Na jižní straně Něvského prospektu vyniká kazanský chrám (Sobor Kazanskoj Božijej Matěri), v němž chová se proslulý obraz matky Boží kazanské; má krásnou kolonnádu (o 136 sloupech) upomínající na kolonnádu při kostele sv. Petra v Římě. Vystavěn byl v l. 1801–11. Ikonostas zhotoven je ze stříbra. Z ostatních chrámů jmenujeme chrám Proměnění Krista Pána (Spaso Preobraženskij sobor) z r. 1742–54 s mnohými trofejemi válečnými (místo sloupů v ohradě kostelní francouzská a turecká děla); na Vasiljevském ostrově chrám sv. Ondřeje (Sobor apost. Andreja Pervozvannago) a Zvěstování P. Marie (Cerkov Blagověščenija). Na místě, kde zavražděn byl Alexander II. (při Jekatěrinském průplavě) stojí chrám Vzkříšení Páně (sobor Světlago Christova Voskresenija) v slohu staromoskevském. Katolíci mají na Něvském prosp. pěkný kostel sv. Kateřiny, v němž pochováni gen. Moreau a král polský Stanislav August Poniatowski; pak jsou tu kostely lutheránský a armenský. Celkem má P. 247 pravoslavných chrámů (z nichž 43 jest farních) a 45 kaplí, starověreckých 6 (2 farní); katolických kostelův (a kaplí) jest 14 (dva kostely farní), evangelických 19, anglikánské 3, armensko-gregoriánské 2, židovských modliteben 7, muhammedánské 3.

Ostatní vynikající budovy a jiné památky umění uvedeme počnouce od středu města, totiž od admirality (na břehu Veliké Něvy), význačné vysokou, do špice vybíhající pozlacenou věží. V rozsáhlé budově umístěno je ministerstvo a museum námořní. Jv. odtud rozkládá se Aleksandrovský sad s mnoha pomníky. (Vyniká pomník Prževalského z r. 1892.) Západně od admirality na Petrovském náměstí stojí známá jezdecká socha Petra Velikého, na ohromném podstavci nesoucí nápis: Petru Pervomu Jekatěrina Vtoraja (i v lat. jazyku). Pomník postaven byl r. 1775 dle modelu S. M. Falconeta. Za pomníkem spatřuje se senát a vedle tohoto budova synodu; nedaleko odtud jest hlavní pošta a telegraf, dále Mariin palác a před nim památník Mikuláši I., na konci Anglického nábřeží nová admiralita s doky a loděnicemi. Východně od staré admirality leží Zimní palác, sídlo rodiny císařské v zimě, dostavěný r. 1764; před ním spatřujeme Aleksandrovský sloup, největší to monolith světa (30 m), se sochou anděla, postavený na pamět Alexandra I. V paláci jest mnoho nádherných komnat a bohaté sbírky umělecké (v brillantové komnatě uloženy korunovační klenoty). Východně sousedí se Zimním palácem – jsouce galeriemi s ním spojeny – obě Ermitáže, za nimi pak řada paláců, zejména mramorový palác dle plánů Rinaldiho od Kateřiny II. vystavěný; proti Trojickému mostu je památník Suvorova, v letním sadu vedle mnoha soch stojí »zámek»Petra I., skrovný to domek r. 1711 vystavěný, a pěkný památník Krylova. Jdouce od admirality po Něvském prospektě vidíme baroční palác Stroganovský (s obrazárnou), dumu (radnici), gostinný (kupecký) dvůr, cís. veřejnou bibliotéku (1½ mill. děl, 27.000 rukopisů), u ní pomník Kateřiny II. (z r. 1873) a Aleksandřino divadlo, za nímž u Aničkovského či Aničkina mostu, jednoho ze dvou nejstarších v P–ě, na jehož místě již za Petra Vel. stál most dřevěný, klenutého o dvou obloucích v celé šířce Něvského prospektu a zdobeného bronzovými skupeními bujně se vzpínajících ořů, dílem to barona Klodta, ulitým v P-ě, stojí Aničkin dvorec, jejž dala původně stavěti r. 1741 Alžběta Petrovna dle plánu hr. Rastrelliho a dostavěný r. 1743 darovala svému milci hr. Aleksěji Razumovskému. Od něho jej potom koupila Kateřina II. a darovala svému milci Potěmkinu, jenž jej i se zahradou prodal kupci Šemjakinu. Roku 1785 Kateřina II. koupila palác zpět, dala jej r. 1794 opraviti a zaříditi pro císařský kabinet, jenž tam byl 15 let. Alexander I., dav jej znova přestavěti a ozdobiti, daroval jej r. 1809 své sestře, velkokněžně Kateřině Pavlovně, a po její smrti svému bratru, velkoknížeti Mikuláši Pavloviči. Od těch dob bývá obyčejným sídlem následníka, dědice trůnu. Severně od Něvského prospektu vyniká museum dvorních povozů, inženýrský palác (v němž umístěna inžen. akademie; před ním pomník Petra I. z r. 1300), prům. museum a zejména rus. museum cís. Alexandra III., jedna z nejpěknějších budov petrohr. dle plánů Rossiho, zbudovaná v l. 1819–25. V museu dosud umístěny zatím obrazy a plastiky ruských umělcův a křesťanské starožitnosti. Jižně od Něvského prosp. leží Říšská banka, konservatoř, Mariino divadlo, palác kněžny Jusupové. Naproti Říšské bance jest Apraksin dvůr (také Aleksandrovský, Sčukin dvůr i Mariinský dvůr zvaný), ohromné tržiště, táhnoucí se od Veliké Sadové ulice až k Fontánce. Po strašném požáru r. 1862 znovu vystavěn, má rozsáhlou. pěknou budovu s arkádami v hlavním průčelí na Vel. Sadové, s několika velikými dvory a s nesčíslnými krámy, v nichž se vede obchod nejvíce s hotovým oděvem, prádlem a obuví, zbožím plátěným, vlněným a bavlněným i hedvábným; v celých řadách krámův a kotcův uvnitř několika dvorů budovy té prodává se nábytek, kuchyňské nádobí, knihy, kožené a železné tovary, potraviny, ovoce atd. Tam jest také hlavní střed trhu vetešnického. Na nábřeží Fontánky má Apraksin dvůr pěkné »Malé« (»Nové«) divadlo pro lid. Zmínky zaslouží konečně v části města na levém břehu Něvy Moskevská a Narevská triumfální brána, památník slávy a technologický institut. Na Vasiljevském ostrově je bursa (v řeckém slohu), budova akademie věd, v ní knihovna a musea (zejména zoologické); na Petrohradském ostrově dosud stojí domek Petra Velikého, nejstarší budova na ostrově vůbec. Zvláštní zmínky zasluhují několikeré ohromné kasárny petrohradské posádky.

Školy a jiné ústavy vzdělávací. V P-ě jest 23 vyšších učilišť (z těch tři ženská): Cís. universita o 4 fakultách (histor.-filolog., fysicko-math., právnická a vých. jazyků); má přes 220 učitelův a skoro 4000 posluchačů (nejvíce právníků); při universitě jsou bohaté kabinety, sbírky a knihovna; universita trvá od r. 1819; dále technologický ústav, dva inženýrské, lesní a hornický ústav, Nikolajevská voj. akademie, Michajlovská dělostřel. a vojensko-medic. akademie, pravoslavná a římsko-kat. duch. akademie, vyšší kursy právnické, ústav učitelský, elektrotechnický, archaeologický a historicko-filologický (s gymnasiem), vyšší kursy při Alexandrovském lyceu, Nikol. inžen. a Nikol. námořní akademie; ženský medic. ústav (380 posl.), různé vyšší ženské kursy a žen. kursy paedagogické. V tomto roce (1902) zřizuje se v P-ě polytechnikum. Středních škol jest v P-ě asi 130; z toho mužských gymnasií státních 11, 5 gymnasií při jinověreckých kostelích, 3 gymnasia soukromá a gymn. Dobročin. spolku, 3 státní reálky a několik soukromých, 2 duchovní semináře, 2 obch. školy, 5 kadetních a 9 jiných škol vojenských; škola řemeslnická a divadelní. K ženským středním ústavům vydržovaným státem, jednak »vědomstvem« cís. Marie, náleží vedle 10 různých ústavů 10 gymnasií, pak ústavy prince a princ. Oldenburské, 10 soukromých gymnasií a škol při jinověreckých kostelích. V nižších měst. školách (r. 1899 bylo jich 341 o 396 třídách) učí se okolo 20.000 dětí (53% chlapců). Museí a obrazáren jest v Petrohradě 40. Ermitáž (v. t.) jest z nejbohatších sbírek světa; k ní druží se slavné sbírky akademie věd (znamenité oddělení asijské) i akademie umění, museum cís. Alexandra III., mineral. museum hornického ústavu. Botanická a zoologická zahrada. 17 veřejných a více než 40 soukromých knihoven; vyniká cís. veř. knihovna, knihovna akademie věd (díla sepsaná východními jazyky), Ermitáže, hlav. štábu a ruské geogr. společnosti. Mnoho rozmanitých věd. společností a spolků, v čele jejich akademie (v. t., str. 577); společnost zeměpisná, anthropologická, archaeologická, mineralogická, astronomická a řada různých společností při universitě; cís. svobodná společnost oekonomická, spolek ku podpoře rus. průmyslu a obchodu, rozmanité spolky hospodářské, velmi četné spolky lékařské a technické; literárních 5, uměleckých 7, hudebních 10, zpěváckých 18, sportovních 39. Při slovanském dobročinném spolku petrohradském zřízen na Potravním trhu (Sytnyj rynok) čís. 5 útulek pro přicházející do P-u Slovany.

Tři císařská divadla (Aleksandrovské, Mariinské a Michajlovské), lidové divadlo na Vasil. ostrově, 5 soukromých divadel, cirkus, koncertní sály a mnoho zábavních místností; 17 klubů. V P-ě vychází více než 300 časopisů (38% všech v Rusku vycházejících), z čehož jest 25 denníků (»Novoje Vremja«, »S. Petěrburskija Vědomosti«, »Syn Otěčestva«, »Svět«, »Rossija«, »Russkij Invalid«, »Journal de S.-Pétersbourg«, »St. Petersburger Herold«, »Kraj« [pol.], obráz. týdenník »Niva« atd.).

Znamenitě postaráno jest v P-ě o zdravotnictví. Roku 1899 měl P. 50 nemocnic s 13.828 postelemi. Nové nemocnice stále se zřizují; 11 bylo ve správě města (r. 1898 bylo na nich přijato 75.496 nemocných); 9 bylo vojenských a námořních, 8 vydržováno »vědomstvem« císařovny Marie, 6 Červeným křížem, ostatní jinými ústavy a soukromníky. Při všech nemocnicích jsou bezplatná ambulatoria; porodnic jest 17 (12 ve správě městské); nedávno zřízen ústav pro nedonošené děti. Vedle městských lékařů jsou v P-ě zvláštní lékaři školní, kteří povinni jsou navštíviti přidělené školy aspoň jednou v týdnu (r. 1898 bylo jich 28). Všech praktických lékařů jest kol 1600 (z toho asi 120 ženských). 6 laboratoří pro zkoumání potravin a jiné analysy. Zvěrolékařů bylo (r. 1898) 68.

Z ústavů dobročinnýchP. 197 rozmanitých škol dobroč. rázu (pro slepce, hluchoněmé atd.),146 opatroven, 90 špitálů, 79 ústavů medicinské pomoci, 35 lidových kuchyní, 9 lidových čítáren, 6 nocleháren, 23 jeslí, 19 domů pracovitosti, 34 domy s levnými byty; 334 spolky dobroč. (r. 1898). Největší čásť ústavů dobroč. byla pod správou ministerstva vnitra (568) a ve správě duchovní (173); spolky vydržovaly 129 ústavů, »vědomstvo« cís. Marie 31 (mezi těmi i znamenitý nalezinec založ. r. 1770. Dle zprávy z r. 1898 bylo na jeho odděleních 833 kojenců; na vychování mimo dům celkem 30.457 dětí, v semináři učitelském a jiných ústavech 415, v různých službách 562 chovanců; tedy celkem 32.267. Nalezinec vydržuje pro děti, jež jsou na venkově na vychování, 109 škol a učitelský seminář v Pavlovsku). Celkový náklad na dobročinné ústavy (dle zprávy z r. 1896) činil 159,365.441 rublů. Velmi důležité jsou rozmanité spolky pro lidové zábavy (divadla atd.), jež mají působiti proti nemírnému pití a sloužiti lidovému vzdělání.

Mírových soudcůP. 52. Roku 1898 projednáno před nimi 63.666 případů trestních a 71.417 civilních. Přestupků a přečinů spácháno t. r. v Petrohradě a jeho předměstích celkem 12.735, z čehož připadá 95% na krádeže a podvody. Neštěstí stalo se 7805 lidem (smrť následovala v 1709 případech).

O rozvoji průmyslu petrohrad. svědčí čísla tato: Továren jest 503 (tak podle starších dat z r. 1894; dnes již více), jež zaměstnávají 76.000 dělníkův a vyrábějí zboží za 173 mill. rublů ročně. Vyniká železářství (136 rozmanitých továren, jež zaměstnávají 18.155 dělníků a vyrobí zboží za 32 mill. rublů), průmysl textilní (30 továren na zpracování bavlny s 17.092 děl., výr. zboží za 38 mill. rublů; 18 továren na zpracování vlny, 11 továren na výrobu nepromokavých tkanin a pod.; 5 provazáren), zpracování kamene, příprava asfaltu a p. (30 továren), zpracování kůže (24 továrny), tabákové továrny (13; s 10.098 děl., roční výroba zboží za 15 mill. rublů); pivovary a p. (20 závodů), papírny (17), pily (10), závody na zpracování dřeva (23), výroba hudeb. nástrojů (8 závodů), mydlárny (20), olejny (3), klihárny (8), výroba konserv. hrnčírny a p., sklárny (7), zpracování nafty, plynárny (5), barvírny, továrny na barvy a laky (14), na chemikálie (20), lihovary (11), cukrovary (2), výroba cukrovinek a makaron (24), mlýny (11), elektrické a optické závody (10), továrny na galanterní zboží (7). Drobných řemeslných závodů jest skoro 9000, z čehož nejvíce jest živností zabývajících se přípravou potravin (přes 1500), pak obuvníkův a krejčích (asi 1300), zámečníkův a jiných řemeslníků podobných (asi 740), tiskáren r. 1899 bylo 60, lithografických závodů 30, typolithografií 140, zinkografií a fototypií 13, fotografických závodů 95. Obchodem (podle starších dat, z r. 1890) zabývá se 60.219 lidí, z čehož nejvíce jest obchodníků s potravinami. Roku 1899 bylo mlékáren a obchodů s vejci 536, řeznických a zelinářských krámů 916, obchodů s rybami 219, moučných obchodův a p. 1253, rozmanitých traktérů, čajoven, pivnic, státních prodejů kořalky a pod. 2321; obchodů s drobným (galanterním a pod.) zbožím 1597. Lékáren (r. 1898, nepočítaje v to lékárny při nemocnicích) 71. Skladů se zbožím lékárnickým 264. – Celkem přiváží se do P-u ročně (dle dat z r. 1896) 483,034.000 pudů a vyváží 123,806.000 pudů (1 = 16,38 kg) rozmanitého zboží. Vyvážejí se hlavně rozmanité druhy obilí (nejvíce žita a ovsa) a mouky, pak nafta, len, a přiváží se uhlí, koks, kámen a vůbec rozmanitý materiál stavební, kovy, bavlna, chemikálie, nasolené ryby, stroje atd. První cizí loď obchodní přistala u P-u r. 1703. V r. 1893 v přístavě petrohradsko-kronštadtském přistalo z ciziny celkem 2061 lodí (257 ruských, 1804 cizích, z těch bylo r. 1898 nejvíce britských [615], rakousko uherská žádná) o 1,390.344 t a vypravilo se za hranice 1999 (ruských 214, cizích 1785) o 1,383.023 t. Cabotage vykazuje přišlých do přístavu 3231 a z něho vypravených 3280 lodí. Přes to, že v zimě plavba jest přerušena, vzmáhá se každým rokem význam P-u jakožto města přístavního.

Z peněžních ústavů nejdůležitější jest Říšská banka (Gosudarstvennyj bank); vedle ní ještě řada jiných bankovních domů, zejména mezinárodní, obchodní, Petrohradská soukromá obchodní, Volžsko-Kamská banka, Crédit-Lyonnais, mnoho záložen a společností pojišťovacích, státní spořitelny (r. 1898 bylo jich 44). Vyslanectví 25 států, vedle toho 23 konsuláty. (Rakousko-uherské vyslanectví a gener. konsulát v ulici Sergijevské čís. 10, úřední hodiny od 11 do 2.)

Dějiny. Na místě, kde stojí dnes P., od starodávna stýkali se dva kmenové zápasící o prvenství na severu – Švédové totiž a Rusové (Novgorodští). Oni r. 1300 postavili tu osadu, již nazvali Landskrona, tito už po roce do základu ji vyvrátili. Roku 1348 král švédský Magnus osadil na krátko jeden z ostrovů něvských. Ze století XV. máme mnohé zprávy o ruských (novgorodských) vesnicích při ústí Něvy v »starých knihách« novgorodských. S Novgorodem dostal se kraj k Moskvě, mírem Stolbovským však Švédům. Tehdy vzniklo při Ochtě město Nien a při něm pevnost Nienšanc, jež brzy při výhodné poloze stalo se důležitým místem obchodním. Roku 1703 opanovali Nienšanc Rusové a téhož roku 16. května založil tu Petr Veliký pevnost, jíž dal jméno Sanktpetěrburg. Zabezpečiv kraj opevněním ostrova Kotlinu (pevnost Kronštadt), pokračoval zároveň vbudování nového města. Jen muž povahy Petrovy dovedl překonati překážky, jež sama příroda v cestu stavěla. V močálovité půdě (namnoze i pralesy porostlé) trudno bylo stavěti; nezdravé podnebí a nedostatek dobré vody pitné byly příčinou veliké úmrtnosti mezi dělníky z celé říše sem kommandovanými. Konečně »okno do Evropy proťato«: P. založen a r. 1712 slavnostně prohlášen za město sídelní. R. 1724 přeneseny sem pozůstatky Alexandra Něvského, pro něž zřízen velkolepý chrám s klášterem (výše řečená lavra). Dva nástupci Petrovi, Kateřina I. a Petr II., poměrně málo starali se o nové město. Znova vzmáhalo se v dobách Anny Ivanovny a Alžběty Petrovny. Nejznamenitější však veřejné budovy vznikly za panování Kateřiny II. a nástupců jejích.

Podrobný seznam literatury o P-ě do let sedmdesátých viz u P. P. Semenova, Stat.geogr. slovarj. Dále srv.: Izvěstija gor. dumy; Statističeskij ježegodnik Petěrburga; Suvorin, Vesj Petěrburg (1892); F. B. Dombrovskij, Polnyj putěvoditelj po Petěrburgu etc. (1896); P. P. Semenov, Rossija, III., 1900; M. J. Pyljajev, Staryj Sankt Petěrburg; J. Kolář, P. a jeho okolí r. 1884; Rusko; H. Roskoschny, Russland, II.; Baedeker, Russland, 1901.

Petrohradská gubernie zaujímající plochu 53.768 km2 hraničí s Finskem, s gubernií oloněckou, novgorodskou, pskovskou, livonskou a estonskou. Přirozenou hranici tvoří mimo to záliv Čuchonský, jez. Ladožské, Čudské a Pskovské; všecka tato jezera částečně náležejí ke gubernii, která se dělí na 8 újezdů: lužský, gdovský, novoladožský, carskoselský, jamburský, šlisselburský, petěrhofský a petrohradský. První jest pětkrát větší než poslední. Do zálivu Čuchonského, na pobřežích namnoze mělkého (tak že není při něm vhodného přístavu kromě P-u, Kronštadtu a rejdy Narvské), vlévají se řeky: hraničná Narova s přítokem Pljussou, Luga, Něva (pří tok Mga) a Sestra (hraničná ř.). Do Ladožského jezera teče Svirj, Paša, Sjas, Volchov; podél jižního pobřeží jezera (od Svirji do Něvy) zřízeno několik průplavů (průplav Alexandra I. [svirjský], Kateřiny II., Petra I., Marie Feodorovny, Alexandra II. a Alexandra III.), jež jsou součástkou znamenitého vodního systému severoruského. Z menších jezer jmenovati jest Samro a Velje. Půda jest nížina, na některých místech mírně zvlněná a pahorkovitá, jinde močálovitá. Nejvyšší body jsou v újezdě carskoselském (u Kirkgofu a Dudergofu 167 m). Břeh zálivu Čuchonského nejvýše se zdvihá Sojkinskou horou (109 m). Geologicky možno rozděliti gub. petrohradskou na tři pásma: Severní pásmo naplavenin (kraj za Něvou a pobřeží zálivu Čuchonského i jezera Ladožského), střední přináležející k dolnímu siluru (pruh omezený na jihu příbližně asi rovnoběžkou Narvy) a jižní pásmo devonské. V pásmu druhém. jež namnoze je přikryto pozdějšími nánosy, dobývá se vápenec, pískovec a vůbec stavební kámen, a lámou se kamenné desky (Putilovské lomy). Hlína, písek a rašelina v různém poměru kryjí povrch půdy. Blíže P-u u vsi Poljustrova jsou min. vody (bahnito-železité). Podnebí v gub. petrohradské jest nestálé, chladné a vlhké; v jižních částech gubernie stálejší a zdravější. Jaro nastává obyčejně ke konci dubna (rus. kal.). Podzim jest dlouhý. Podle sčítání z roku 1897 žilo v gubernii 2,107.691 obyv., z čehož 66% v městech. Celkem jest v gubernii 13 měst, 2 posady a 3842 jiných osad (namnoze malých). Selského obyvatelstva jest 68%. Data o národnosti obyvatelstva nejsou jista. Původní obyvatelstvo finské rychle se porušťuje; zůstali jen zbytkové kmene Vodi (jinak (Čudi) a Ižory. Onino v újezdě petěrhofském a jamburském, tito v obou právě jmenovaných, pak v petrohradském, carskoselském a šlisselburském. Ve všech těchto okresích vzdorují poruštění Finové protestantští (kteří rozšířili se tu v dobách švédské vlády) a něco Němců. V újezdě gdovském jsou osady estonské. Dle náboženství jest pravoslavných 78,4%, lutheránů 17%, řím.-kat. 2,4%, rozkolníků 1,06%, ostatek jsou židé, greg. armeni, muhammedáni a j. Gubernie petrohradská ma. jíc ve středu svém sídelní město říše opatřena jest hojně rozmanitými prostředky spojovacími; kromě splavných řek a j. vodních cest jest zde přes 600 verst železnic, dobré silnice (1472 versty) a cesty. Stavby převládají dřevěné (v městech – bez P-u – je 1224 kamen. a 10.004 dřev., na venkově 4431 kamen. a 673.669 dřev. budov); pojišťování jest povinné. Požárů bývá ročně 195. Vzdělání se vzmáhá. Čtení a psaní v r. 1896 bylo znalých již 65% (r. 1897, dle jiných zpráv 77%) branců (r. 1876 pouze 50%). V obecných školách vzdělávalo se (r. 1897) 51.070 hochů a 32.998 dívek. Škol obecných – petrohradských nečítaje – bylo 875. Středních v celé gubernii bylo (r. 1897) 72 muž., 65 žen. s 23.880 žáky a žákyněmi. Na 22 vysokých školách muž. a 5 žen. studovalo 11.574 lidí. Kromě toho šířeno vzdělání přednáškami lidovými a knihovnami. (Knihoven [dle dat z r. 1898] bylo 95.) Gubernské a újezdní zemstva vydržovala 144 rozmanité léčební ústavy, v nichž zaměstnáno 64 lékařů, 144 ranlékařův a 41 porodních bab. Roku 1897 zřízena zvláštní sanitární organisace nákladem gub. zemstva, jež vydržuje v každém újezdě také zvěrolékaře. Rozmanitých humanních ústavů jest v gubernii (bez P-u) 27 v městech a 23 po dědinách. Z půdy gubernie petrohradské třetina náleží sedlákům, z čehož 29% se oře (u ostatních držitelů půdy zorávají se 4%) a největší procento vykazují lesy (71%). Neplodné půdy v majetku selském jest 9%, v jiném 14%. Převládá hospodářství trojhonné; racionálněji hospodaří se hlavně v okolí sídelního města. V nové době ujímá se lukaření. Z plodin pěstuje se žito na 29, oves na 22, ječmen na 9, brambory na 4,6, len na 3,4, traviny 3%; orné půdy úhorem leží 29%. Pravidelné lesní hospodářství je hlavně na statcích; převládají lesy jehličnaté (jedle a sosna); v okolí sídelního města provozuje se zahradnictví (pěstují se jahody a p.). Chov dobytka nevyniká (koní 100.300, skotu 192.700, ovcí 106.900, prasat 22.400). Značný jest rybolov. Lesy skrývají hojnost divoké zvěře (i medvědů, vlkův atd.). Průmysl soustřeďuje se v hlavním městě. Po venkově zabývá se lid. hlavně zpracováním dřeva (pily), lámáním kamene, stavbou lodí, výrobou cihel a skla, zpracováním kůže a bavlny. Všech průmyslových závodů, nečítaje petrohradských (dle dat z r. 1894), bylo 809. V nich zaměstnáno bylo (r. 1896) 21.000 dělníkův a vyrobeno za 16 mill. rublů zboží. Obchodů (bez výčepů a p.) bylo 4590, z čehož skoro polovice obchodů s drobným zbožím a 720 traktérův. – V době, kdy území dnešní gubernie petrohradské příslušelo k Novgorodu, tvořilo z větší části Vodskou pětinu (zemi). Mnohé osady nynější vzpomínají se v XV. stol. Po úpadku Novgorodu území připadlo k Moskevské říši. Podle smlouvy Stolbovské z r. 1617 celá. severní čásť gubernie připojena ke Švédsku (Ingermanlandie neb Ižorská země). Území za Petra Velikého ztracené znovu k Rusku přivtěleno. Tehdy byla dnešní gubernie petrohradská částí gubernie ingermanlandské, jež od r. 1710 zvána petrohradskou. – Srv. Statist. sborník po S.-Petěrburgskoj gub. 1893 a sl. a vzpomenutou již knihu P. P. Semenova, Rossija III. (1900).

Petrohradský újezd má na 1751 čtv. verstách 1,289.940 obyv. (1897). Pp.