| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Pascal |
| Autor: |
neuveden |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 285–286.
Dostupné online |
| Licence: |
 PD anon 70 |
| Související: |
Autor:Blaise Pascal |
 Heslo ve Wikipedii: Blaise Pascal |
Pascal [pascal] Blaise, filosof, mathematik a theolog frc. (* 19. čna 1623 v Clermontu Auvergne – † 19. srp. 1662 v Paříži). Otec jeho, Etienne P. († 1651), odebral se r. 1631 do Paříže, kde s horlivostí se věnoval výchově svých dítek, Blaisa a dvou dcer, Gilberty a Jacqueliny. P. učil se latině a seznamoval se s klassickým starověkem, ale duch jeho již záhy tíhl k vědám exaktním a přesné methodě vědecké, třeba že pro slabé jeho zdraví oddalovali jej od namáhavých těchto studií. Nicméně P. sám učil se mathematice tak úspěšně, že ve 12. roce si zbudoval již vlastní soustavu geometrickou, obsahující asi první knihu geometrie Euklidovy, načež otec dovolil mu věnovati se tomuto jeho zamilovanému předmětu a P. po čtyřech letech napsal Essai sur les sections coniques, rozpravu o kuželosečkách. Vedle toho i přes svoje stále slabé zdraví zabýval se usilovně i studiemi filosofickými a fysikálnými a učinil v mathematice a fysice mnoho zajímavých a důležitých objevů. Tak r. 1642 vynašel důmyslný počítací stroj a r. 1646 navazuje na pokusy Torricelliho dokazoval v Rouenu nemožnost názoru o t. zv. horror vacui a vysvětloval příslušející sem zjevy tíhou vzduchu. Střetl se proto s jesuitou Noëlem a napsal r. 1654 Traité sur le vide, rozpravu o prázdnu, jež však zůstala nedokončena; o dřívějších pokusech o prázdnu vydal již r. 1647 Nouvelles expériences touchant le vide faites dans des tuyaux avec diverses liqueurs a r. 1648 vyšla jeho Polémique avec le P. Nol, pak téhož roku Récit de la grande expérience de l'équilibre des liqueurs, projetée par le sieur P. et faite par le sieur Périer, rozprava to o rovnováze kapalin. P. byl první, který na základě pokusu Torricelliho měřil barometricky výšky, soudě správně, že různosti výšky rtuťového sloupce dlužno odvozovati od tlaku vzduchu, menšího ve výškách větších. Stejným časem zabýval se opět otázkami mathematickými, zejména počtem pravděpodobnosti, arithmetic kým trojúhelníkem (Pascalův triangulus arithmeticus), jímž badání analytickému razil nové dráhy, s Fermatem pracoval o číslech figurálných a o součtech různých řad číselných a r. 1649 vydal pod pseudon. d'Ettenville rozpravu o cykloidě. Pak zase oddal se světáckému životu pařížskému, ale následkem toho utrpěl na zdraví tou měrou, že musil upustiti ode vší práce duševní vůbec. Cítě potřebu života askétického pojednou obrátil se k jinému životu r. 1654 a uchýlil se k jansenistům Port-Royalským, kde stýkal se zejména s Arnauldem, Nicolem, Lancelotem a jinými jansenisty. Z těchto styků vznikla hlavni dvě díla P-ova, Lettres à un provincial (zvané později Les provinciales, ou lettres écrites par Louis de Montalte à un provincial de ses a mis, avec les notes d Guillaume Wendrock [Nicole], jež Nicole přeložil r. 1658 do latiny), jež vyšly od ledna 1656 do března 1657, a Pensées sur la religion z l. 1657–61, jež vyšly nejprve v Paříži r. 1670, pak r. 1687 s biografií P-ovou od sestry P-ovy Gilberty Périerovy (později srovnal je Bossut a kriticky vydal Arm. Prosp. Faugère r. 1844 a pozd.). Lettres měly účelem získati veřejnost pro Arnaulda v jeho sporu se Sorbonnou, ale od čtvrtého listu počínaje Pascal obrací se v nich proti jesuitům a jejich probabilitní morálce. Bezohledně odhaluje tu volné názory řádu a provází výklady svoje ostrým výsměchem. Listy jsou zároveň psány mistrnou a duchaplnou prosou, jsouce průzračny, přesvědčivy a plny opovržení. Pensées, stejně proslulé, jsou jen úryvkem veliké apologie křesťanství proti svobodomyslníkům, jíž zabýval se v posledních letech svého žití i přes rostoucí svoji churavost. Ještě r. 1658 v bezesné noci objevil důležité vlastnosti cykloidy. Z ostatních spisů P-ových uvádíme ještě Sur l'esprit géometrique, dva fragmenty Réflexions sur la géometrie en général a L'art de persuader (přel. dr. Jiří Guth v »Čas. č. math.«, roč. XVIII.). Sebrané spisy P-ovy vydal nejlépe Bossut (nové vyd. Pař., 1819, v 5 sv. s Discours sur la vie et les ouvrages de P.), později Lemercier (t, 1830, 2 sv.) a Faugère (t., 1886, 3 sv.). Srv. Bordas-Demoulin a Faugère, Eloge de P. (Pař., 1842); Flotte, Etudes sur Pascal (t., 1843-45); Cousin, Etudes sur P. (5. vyd. t., 1857); Maynard, P., sa vie et son caractère (t., 1850, 2 sv.); Lescoeur, De la méthode philosophique de P. (t., 1850); Weíngarten, P. als Apologet (Lip, 1863); Dreydorff, P., sein Leben u. seine Kämpfe (t., 1870); Vinet, Etudes sur P. (3. vyd. Pař., 1876); Nourrisson, P. physicien et philosophe (t, 1886); T. G. Masaryk, Blaise P. (Sbírka přednášek a rozprav, Praha, u Otty, 1883).
PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Blaise Pascal