Ottův slovník naučný/Paranoia

Ottův slovník naučný
Parankerit	Paranoia	Paranomie

Údaje o textu
Titulek:	Paranoia
Autor:	Karel Kuffner
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 214. Dostupné online
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Paranoia

Paranoia, blouznivost (franc. délire systématisé, něm. Verrücktheit), choroba duševní, při níž zachovalá jinak soudnost zabředá toliko v určitém směru do blouznivých názorů, které však jsou důsledně promyšleny a nedají se vyvrátiti. Nejčastěji mají obsah persekuční a slavomamný.

Základní půdou, na níž choroba pučí, bývá vrozená náchylnost, která jeví se od mládí povahou domýšlivou, podezřívavou. Bezprostřední podnět k vývoji blouznivosti u osob praedisponovaných bývají různé tělesné choroby, vlivy otravné, úrazy, neb i časté affekty, vyvolávané poměry sociálnámi.

Člověk octne se ve stavu nenápadné sice, avšak dlouhodobé úzkostné napjatosti, neustálého očekávání. Začne se mu zdáti, že mu něco hrozí. Předpojatost svádí jej k mylnému chápání skutečnosti. Větří všady kolem sebe nebezpečné nástrahy, musí všechno, co se kolem něho děje, vztahovati na sebe. Zvýšená obraznost často má v zápětí hallucinace, zvláště sluchu, ale i jiných čidel. Nemocný slyší narážky, výsměchy, hrozby, přezdívky. Pokládá se za ohrožena na cti, na bezpečnosti života, majetku. Pozoruje, že jest otravován, rozmanitě na zdraví poškozován. Nechápe, proč to vše se děje, a často marně přemítá o tom, kdo asi toho je původcem. Poněvadž se mu zdá, že i zcela cizí lidé, ať přijde kamkoli, dávají znáti řečmi a skutky, že jsou také proti němu, musí se domýšleti, že proti němu byla zorganisována rozsáhlá stíhanice – třeba na celé město, zemi, Evropu, ba někdy i na celý svět se rozpínající. Tuší, že pořadatelem je zajisté někdo mocný (jesuité, kněžstvo, židovstvo, žurnalistika a pod.). Nepřátelé vládnou všemi pozemskými prostředky, ba někdy jsou účastny i bytosti nadzemské. Zcela přirozeně vznikne závěrek: na tobě je zajisté nějak obzvláště záleženo, máš asi nároky, které se ti chtí vzíti a k vůli nimž máš býti zničen. Odtud domněnky velikášské. Některý paranoik dospěje k mínění, že je vlastně vznešeného původu a že byl rodičům podvržen. Některý cítí se vynálezcem, reformátorem náboženským či politickým. Některý poznává, že vznešená osobnost jest do něho zamilována. Obsah deliria bývá různě zabarven osobními zvláštnostmi a okolnostmi.

U mnohých paranoiků jinaké funkce ústředního nervstva zůstávají ušetřeny, tak že těší se až do vysokého věku tělesnému zdraví. Často nastává v pozdních stadiích dlouholeté choroby jakýsi klid a usmířenost s danými poměry. Nemocný, který dlouho se vzpíral a vyvolával samé konflikty, konečně spokojí se i s pobytem v ústavě a jsa pohroužen v blouznivé snění očekává, že jednou přece nároky jeho přijdou k místu a že přestanou útisky. Kfr.