Ottův slovník naučný/Páka

Ottův slovník naučný
Paka (obce)	Páka	Pakang

Údaje o textu
Titulek:	Páka
Autor:	Vladimír Novák
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 37. Dostupné online
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Páka

Páka (něm. Hebel, angl. lever, frc. levier, rus. ryčag) náleží mezi jednoduché stroje; obyčejně bývá pákou tyč kolem pevné osy otáčivá. Působí-li síly na páce v rovnováze se udržující na obou ramenech páky, sluje p. dvouramená (též dvojzvratná), působí-li obě síly na témž rameně, sluje p. jednoramená (jednozvratná). Vyobrazení č. 2995. vyznačuje páku dvouramennou; body A a B značí působiště síly P a břemene Q, bod C vyznačuje pevnou osu páky, délky p a q kolmice spuštěné z bodu C na směry působících sil čili ramena síly a břemene.

Síla P a břemeno Q jsou v rovnováze, když platí úměra P.Q=q:p.

P. jednoramenná naznačena jest vyobr. č. 2996. Železných tyčí, dřevěných sochorův a pod. používá se jako páky. Otevíráme-li bednu dlátem, působí toto jako p. Rozmanité nástroje založeny jsou na principu páky, jako kleště, nůžky, louskače atd.

Nepatrné pohyby (na př. prohýbání se hmot zatížením, roztahování teplem atd.) lze přístroji pákovými snadno zvětšiti, neboť kolikráte jest síla P menší než břemeno Q, tolikráte jest větší pošinutí síly než břemene. (Srv. Stroje.) nvk.