| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Käsenbrot |
| Autor: |
Antonín Truhlář |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Čtrnáctý díl. Praha : J. Otto, 1899. S. 17–18 Dostupné online. |
| Licence: |
 PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Augustin Olomoucký |
Käsenbrot Augustin, obyčejně Augustin Moravský neb Olomúcký, Augustinus Olomucensis, nejproslulejší humanista na Moravě za Vladisl. Jagellovce (* 1467 — † 3. list. 1513 v Olomúci). Na studiích byl podporován Janem Rothem, biskupem vratislavským, a Ondř. Ctiborovým, ujcem svým, kanovníkem olomúckým; v l. 1492—95 dlel v Italii za příčinou vyšších nauk, zvláště humanistických, a dosáhl v Padově hodnosti doktorské (1494). Mezitím byl se již stal kanovníkem v Olomúci a když z Italie se navrátil, přijat byl za písaře královské české kanceláře v Budíně. Druhem v úřadě měl Jana Šlechtu ze Všehrd, novému směru studií klassických oddaného, a sjednotil se s ním o přídomek »ze Všehrd«. R. 1497 jmenován byl kanovníkem v Brně a r. 1498 proboštem v Olomúci. V letech násl. vášnivě dotíral na Jednotu bratrskou a to způsobem listů, psaných jednak lékaři M. Janu Černému, bratru Lukáše Pražského, jednak Vladislavovi králi proti obranám bratrským; nepochybně však měl i na přísném vystupování králově proti kacířům podíl vynikající. R. 1506 jsa již sekretářem královským usiloval mocně o proboštství u sv. Petra v Brně a proti vůli oprávce p. Viléma z Pernšteina je zaujal; avšak byl přinucen k ústupu a teprve po smírném dohodnutí prebendu obdržel. Kolem r. 1510 rozloučil se s kanceláří královskou, dosáhnuv před tím nových titulů a důchodů. Jeho dům v Olomúci slynul nejen nádhernou výzdobou, ale i poklady vědeckými, zejména vzácnou bibliotékou, sbírkou mincí a různých starožitností. — V oboru literárním díla většího nezůstavil, ani původností nevynikl. Za svého pobytu v Italii složil rozmluvu na obranu básnictví po humanisticku vzdělávaného, Dialogus in defensionem poetices (Benátky, 1493), a vydal též některé drobnosti, jež svědčí o zálibě v pozorování hvězd, zejména Tabulae coelestium motuum Joh. Blanchini (t., 1495). Ráz historický má nevelký Catalogus episcoporum Olomucensium (1511) se stručnými daty o posloupnosti biskupů olomúckých od sv. Cyrilla a Methoděje až po nastoupení Stanislava Thurza (1497), jemuž dílo jest věnováno; základem největší části (až po r. 1434) byl rukopis kapitulní knihovny olomúcké »Granum episcoporum Olomucensium« a jen skrovný zbytek povstal z jiných pramenů. Spisek několikrát došel povšimnutí, zejména od Frehera (1602) a posléze od Frant. Richtra, jenž text nově otiskl, hojnými poznámkami opatřil a pokračování až po dobu arcibiskupa Rudolfa Jana rakouského připojil (»Augustini Olomucensis Episcoporum Olomucensium Series«, Olomúc, 1831). Směru humanistického ukázkou jest knížka Antilogion Guarini et Poggii de praestantia Scipionis Africani et C. Julii Caesaris (1512), t. j. hádka známých dvou učenců italských o tom, zdaž Scipionovi nebo Caesarovi přednost přísluší. Z básnických prací K-ových zachovaly se toliko ukázky. — Více nežli spisováním K. proslul svou horlivostí v zájmech humanismu. Rukopisnými a uměleckými poklady svých sbírek ochotně se propůjčoval badatelům a vlastním příkladem šířil vydatně přízeň k novým naukám. Z čelných humanistů souvěkých známi jsou jako důvěrní jeho přátelé vedle Jana Šlechty ze Všehrd oba Thurzové, Stanislav, biskup olomúcký, a Jan, biskup vratislavský, Bohuslav Hasišteinský z Lobkovic, Konrád Celtes, Jan Cuspinian, Joach. Vodianus a j. Učená družina Dunajská (Societas Danubiana) čítala jej ke svým členům nejváženějším a navzájem byla poctěna od něho skvostným pohárem z ryzího zlata (1508), jenž podnes budí pozornost v královských sbírkách drážďanských. Knihovnu svou odporučil kostelu olomúckému. Spisy své K. skládal, jako vůbec humanisté, po latinsku; že však uměl psáti bezúhonně také po česku, vysvítá nejen z postavení jeho v kanceláři královské, ale i přímo z listů, které r. 1506 poslal panu Vilémovi z Pernšteina. Rovněž v jeho polemikách proti Bratřím uvádějí se některé české texty. — Srv. Truhlář Jos., Humanismus a humanisté v Čechách za krále Vladislava II. (1894); téhož Listář Bohusl. Hasišteinského (1893); Wotke K., Augustinus Olomucensis (1898); Procházka Faust., Miscellaneen (1784); J. G. Böhme, De Augustino Olomucensi et patera eius aurea commentariolus (1758); Gindely, Gesch. der böhm. Brüder I., 128 a 501; Jireček, Rukověť I., 92 (z Boskovic Marta). Thř.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Augustin Olomoucký