Ottův slovník naučný/Jonáš

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Jonáš
Autor: Rudolf Dvořák, neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Třináctý díl. Praha : J. Otto, 1898. S. 602. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Jonáš (prorok)
Související články ve Wikipedii:
Jonáš, Kniha Jonáš, Karel Jonáš, Karel Jonáš (politik)

Jonáš (hebr. Jóná): 1) J., syn Amithaiův, z města Gat háhéfer v kmeně Zebulónově, prorok starozákonní. Žil za Jeróboáma II., jemuž předpověděl šťastný výsledek boje se Syry (2. Král. 14, 25). V bibli zastoupen jest J. knihou vypravující, kterak J. poslán Jahvem ohlásit Ninivským soud Boží, hleděl zhostiti se svého úkolu útěkem do Taršíše (Tartessa ve Španělích), obávaje se, že Bůh na konec jim odpustí a jeho poslání bude marným. Zatím účelem vstoupil na loď v Joppe. Ale prudká bouře, jež loď stihla, přiměla lodníky metati los o tom, kdo zavinil bouři. Los padl na J-e, který souhlasil s tím, by vržen byl do moře, jež se pak hned utišilo. J. pohlcen zatím velrybou, jež po třech dnech na břeh jej vyvrhla. Novému rozkazu, jíti do Ninive, prorok vyhověl i podařilo se mu přiměti Ninivské k lítosti, jejímž následkem bylo skutečně odvolání soudu Božího. J., nespokojen zdánlivým neúspěchem svého poslání, usedl si před městem a prosil Boha, by mohl zemříti. Tykev, jež na rychlo vyrostla, poskytla mu ochrany proti slunci, hned však povadla, vzbudivši soucit J-ův, jemuž stala se vysvětlením toho, proč i Bůh změnil úmysl svůj, jaký měl původně s Ninivskýini. Kniha J-ova zaujímá páté místo v řadě malých proroků starozákonních; její ráz je na rozdíl od příbuzných jinak vypravování biblických (o Eliášovi a Elísovi) jasně didaktický. Náleží vedle jiných důvodů (reminiscence na žalmy v kap. 2, nemožný název krále assyrského jako král ninivský, jehož jméno mimo to se nejmenuje), hlavně přihlížíme-li k povaze jazyka, vykazujícího aramaismy a jiné známky pozdějšího původu, době poexilické, pravděpodobně V. stol. př. Kr. (jiní i III. až II. stol. př. Kr.). Jinak dlužno uznati, že jest mluva její čistší než na př. ve knize Esthcr a v Kronice. Účelem knihy bylo asi, poučiti Židy, tonoucí v úzkoprsém partikularismu, o tom, že milost Boží neplatí jen jim, ale i národům pohanským, pokud jen s lítostí k Bohu se obrátí. Kniha jest praktickým dokladem zásady, kterou již Jeremiáš hlásal. Látku ke knize podala asi tradice. V základech jest historická, ale spracována tak, by hodila se k účelu, jaký si autor vytkl. Jednotliví vykladatelé (Kleinert, Cheyne, Wright) považují knihu přímo za allegorii, v níž J. jest obrazem Isráéle jako národa a vypravování o něm allegorií dějin Isráéle, který jako J. zpronevěřiv se své úloze pykal zajetím v Babylóně, jimž byl pohlcen, a teprve když k Pánu se obrátil, do své vlasti zpět byl uveden. K literatuře srovnej vedle spisů týkajících se malých proroků vůbec (Hitzig, Ewald, Keil, Pusev, Orelli, Tarrar, Wellhausen) hlavně: Kalisch, Bible Studies 2 (1878);Cheyne (Theol. Review, 1877); Wright, Biblical Essays (1886); F. Delitzsch, Mess. Weissag. (1890). Dk.

2) J. Karel, českoamerický žurnalista a amer. konsul v Praze (* 30. října 1840 v Malešově — † 15. ledna 1896 v Crefeldě v Porýnsku). Studoval reálku v K. Hoře a v Prazc a zde také techniku, avšak ještě před koncem studií věnoval se žurnalistice. Jak nebezpečné to bylo pole za tehdejších dob kruté reakce, poznal J. záhy, vydav r. 1859 něm. politickou brošurku Ueber die Germanisation an den österreichischen Gymnasien u. Realschulen. Stíhán policií, prchnul J. do Londýna, odkud psával do Nár. Listů a kde také napsal brošurku Naše politika, která pak vydána Jos. Fričem v Genevě. Tam sešel se J. s drem Ad. Strakou, jehož kratičkou nauku angl. jazyka přeložil do češtiny, s Alex. Hercenem, Bakuninem a j. S J. V. Fričem usmyslil si J. vystěhovati se do Ameriky. Frič záhy upustil od svého úmyslu, avšak J. přistal již v březnu r. 1863 v novoyorském přístavě a usadil se v Racinu (Wisconsin), obývaném četně českými přistěhovalci. Od přítele V. Muška přejal tu J. redakci týdenníku »Slavie«, jenž splynuv roku 1867 s prvním českoamer. časopisem »Národními Novinami«, stal se pod obratnou redakci J-ovou záhy nejoblíbenějším časopisem amer. Čechů, a to pro svou opravdovost, nestrannost a ráz ryze demokratický. Vedle »Slavie« založil J. časopis »Pokrok« a později »Amerikán«. S pověstí »Slavie« rostla přirozeně i politická váha J-ova, a to nejen u jeho krajanů, ale také u Němců i rodilých Američanů, jak ukázaly svorné jejich volby J-e k rozmanitým důležitým úřadům. Pojistiv existenci »Slavie«, vydal se J. na cestu do Evropy i súčastnil se tu roku 1870—71 jako novinářský zpravodaj války německofrancouz., o níž posílal zajímavé dopisy do Šimáčkova »Posla z Prahy«. Zkušenosti tehdy nasbírané uložil J. také ve zvláštním spise Porážka Francie a příčiny její (Praha 1871). Před válkou meškal nějaký čas v pruském Slezsku poblíž čes. hranic a navštívil posléze i Prahu, kde vydal brošurku Federace učiní Rakousko silným a uspokojí národ německý i Slovany, pak spisek Žena ve společnosti lidské, zvláště v Anglii a Americe (v Ottově »Žen. bibliotéce« 1871, přel. chorvatsky od M. Fabkovidové 1872), Americká federace a samospráva (t. 1872). Vrátiv se do Ameriky pokračoval tam ve své činnosti publicistické i politické s takým zdarem, že zvolen poslancem státu Wisconsinu, ba r. 1884, kdy volbou presidenta Grovera Clevelanda strana demokratická dostala se k vládě, ustanoven J. od nového presidenta americkým konsulem v Praze. Po některém odporu se strany vídeňské vlády ujal se J. nového úřadu, v němž nestaraje se o politiku tím záslužněji a horlivěji pečoval o povznesení obchodu českoamerického. Po zvolení presidenta Harrisona strany republikánské (1888) odvolán J. z úřadu svého i vrátil se 1889 přes Paříž do Racinu, kde opět se ujal svého časopisu a činnosti politické, až zvolen za místoguvernéra Wisconsinu. Po opětné volbě Clevelandově za presidenta jmenován J. 1894 generálním amer. konsulem v Petrohradě, kterýžto úřad však, necítě se v něm spokojeným, hlavně pro trapnou nervosu, dobrovolně přeměnil za konsulát pražský. Avšak tehda rak. vláda ho zamítla i musil přijmouti týž úřad v Crefeldu, kde záhy zemřel. Literární činnost J-ova je vlastně jen rozšíření a prohloubení jeho činnosti publicistické a politické a určena ponejvíce praktické potřebě jeho krajanů v Americe. Takovým jest Anglickočeský a českoanglický slovník, jenž dočkal se dvojího vydání (Racine, 1889); Tlumač americký (1864?, 1889 již v 5. vydání pod názvem Nový tlumač americký); Americká federace a samospráva s úvahou o zásadách zevnější politiky Spoj. Států (»Amer. bibl.« 1873) a několik spisků o ústavě americké, jakož i důležité spisy Americké právo, sbírka zákonů a výkladů právních, pro osadníky česko-americké zvláště důležitých (Racine, 1879 a 1882) a Zlatá kniha pro farmera, upravena z angl. (t., 1881 a 1888). Z anglických jeho spisů zajímavým je Bohemian Made Easy, A practical Bohemian Course for English-speaking people (t., 1890), prakt. mluvnice česká pro Američany. Viz »Světozor« 1885 a 1896.

3) J. Karel, spisovatel český (* 1865 v Heřmanově Městci). Studoval gymnasium v Rychnově nad K. a v Hradci Králové, načež věnoval se žurnalistice. Byl rok u »Národních Listů« pro věci moravské, několik let redigoval »Plzeňské Listy« a »Mladou Plzeň«, načež byl členem redakce »České Politiky« v Praze, odkudž povolán do Č. Budějovic k čas. »Budivoji«, z něhož učinil orgán společných zájmů českých na Budějovicku. Vydal tři sbírky básní, roku 1884 realistické verše Různé skizzy a r. 1895 pod jménem Beneš Doubravský sbírky dělnických básní Na postupu a O nás pro vás. Mimo to napsal řadu básní a povídek do »Lumíra«, »Světozora«, »Švandy Dudáka«, nedělní přílohy »Nár. Listů« a j. Na městském divadle plzeňském dáváno r. 1893 jeho drama ze života moravských Valachů Oplancija, jež stalo se repertoirním kusem mnoha div. společností. Vyšlo u Knappa v Karlíně, kde vydána i příležitostní J-ova fraška Prababiččin kalendář. Provozováni jeho her Ukřižovaný a Tichá rodina bylo r. 1894 úředně zakázáno.