Ottův slovník naučný/Huxley

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Huxley
Autor: Antonín Štolc
Zdroj: Ottův slovník naučný. Jedenáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 943–944. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Thomas Henry Huxley

Huxley [hexli] Thomas Henry, přírodozpytec angl. (* 1825 v Ealingu u Londýna — † 1895 ve Finchleyi u Lond.), syn učitelův, vystudoval lékařství v Londýně, poslouchaje pilně hlavně Whartona Jonesa; další podnět k budoucí dráze vědecké dal mu styk s přírodopiscem a cestovatelem k sev. točně Johnem Richardsonem. Stav se námořním lékařem, účastnil se v l. 1846—50 výpravy výzkumné vedením kapitána Owena Stanleye k břehům australským i věnoval se při tom studiu nižších tvorů mořských, tehdy namnoze ještě málo známých, zvláště láčkovců, a uveřejňoval již během cesty výsledky svých badání. Po návratu z cesty poctěn za práci svou zlatou medaillí a volbou za člena Král. společnosti londýnské; brzy na to stal se po Edw. Forbesovi prof. na hornické škole londýnské (1854), examinatorem srovn. anatomie a fysiologie na universitě, prof. fysiologie na král. Institutu, prof. na Royal College of Science a později děkanem téhož ústavu, v dalších létech byl prof. srovn. anatomie a fysiologie na lékařské škole lond. a ředitelem anat. sbírek jejích, Hunterem založených, presidentem společnosti geologické a ethnologické, britské společnosti pro šíření vědy, členem školní rady lond., členem kommisse rybářské a inspektorem lososnictví, sekretářem a r. 1884 presidentem Král. lond. společnosti a r. 1892 členem tajné rady. H. zjednal sobě velkých zásluh o vědu biologickou. Vynikaje obsáhlými vědomostmi, pracovitostí, spojenou s bystrou soudností, a ovládaje téměř veškeré obory věd přírodních, přispěl značnou měrou k pokroku jejich výsledky svých dlouholetých, četných a rozmanitých prací. Hlavním jeho oborem byla věda zoologická. V první velké práci obohatil známosti o stavbě těla láčkovců a upevnil soustavné jich postavení, zabýval se dále studiem měkkýšů, srovnávaje skupiny jejich a uváděje je na společný typ prvotný, o pláštěncích jednal jako o skupině vzhledem k měkkýšům samostatné, zkoumal vývoj sumek (Pyrosoma) a salp, pěstil dále srovnavací anatomii obratlovců, rozšířil známosti o rybách dvojdyšných (Ceratodus), plazy a ptáky srovnal ve skupinu Sauropsida, soustavu ptáků utvořil podle znaků osteologických, konečně v proslulé své práci Evidence as to man’s place in nature (3. vyd. Londýn, 1864, něm. od Carusa, Brunšvik, 1863, franc. vyd. 1891) snažil se stanoviti dle znakův anatomických větší příbuznost opic anthropoidních s člověkem než s ostatními opicemi. V pozdějších létech vědecké své činnosti zabýval se úspěšně i palaeontologií v pracích o korýších a rybách starších útvarů, o hlavonožcích, o ještěrech útvaru triasového a j. Ne menší zásluhy má jako učitel věd přírodních, jsa spisovatelem výborných učebnic (srovn. anatomie bezobratlých i obratlovců) a řady prací, jež podávajíce vzorným, snadno přístupným výkladem první začátky věd přírodních nebo jednajíce přístupně o důležitých otázkách těchto věd, mají za účel šířiti zájem pro ně v nejširších vrstvách. Po vystoupení Darwinově přilnul H. k učení jeho, opřel nauku vývojovou další svou prací vědeckou, ve sporech vzniklých byl pro ni břitkým bojovníkem a na důsledcích jejích budoval i názory své o otázkách všeobecných. Vedle četných prací jeho, uveřejněných v odborných sbornících (též v Britské encyklopaedii), uvádíme zvláště: On the oceanic Hydrozoa (Lond., 1859); Elementary atlas of comparative osteology (t., 1864); Lessons in elementary physiology (t., 1866, 7. v. t., 1885, něm. od Rosenthala, 3. vyd. Lipsko, 1891—93); Palaeontologia indica (t., 1866); The physical basis of life (t., 1868); Anatomy of vertebrated animals (t., 1871, německy od Ratzela, Vrat., 1873); Lay sermons, adresses and reviews (9. vyd. t., 1871, něm. vydal Fritz Schultze, Berl., 1877); Critiques and adresses (t., 1873); Physiography s Ruslerem (t., 1877, 2. vyd. t., 1888, něm. Lipsko, 1884); Anatomy of the invertebrated animals (t., 1877, něm. od Spengela, Lipsko, 1878); Practical instructions in elementary biology s Martinem (t., 1875, něm. Štutg., 1881); American adresses (t., 1877, něm. od Spengela, Brunšvik, 1882); The crayfish (t., 1879, 4. vyd. t., 1884, něm. Lip., 1881); Introductory primer of Science (tam., 1880, něm. od O. Schmidta, 2. vyd. Štrasb., 1890, český překlad První uvedení ve vědy přírodní od Fr. Bayera, Tábor, 1883); Science and culture, and other essays (t., 1882); Essays on controverted questions (t., 1892); Evolution and ethics (t., 1893). Šc.