Ottův slovník naučný/Adhaesní řízení

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Adhaesní řízení
Autor: František Storch
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 198–199. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Adhezní řízení

Adhaesní řízení. Tu čásť řízení trestního, jejímž obsahem jest jednání a rozhodování o nárocích soukromoprávných, z činu trestného vzešlých, nazýváme a-m (přípojným) ř-m. Původ svůj vzalo a. ř. v doktríně a praxi obecného práva německého, odkudž pojato i ve mnohá zákonodárství partikulární. V Rakousku zavedeno řádem tr. z r. 1850, jehož zásady ve hlavní věci podržel i nyn. ř. tr. z r. 1873. Dle §. 4. dotčeného zákona mají nároky soukromoprávné, z činu trestného vzešlé, k návrhu škodujícího v řízení trestním spolu býti vyřízeny, ač není-li potřebí dalšího provedení a nevidí-li se z té příčiny býti nezbytným, aby takové pohledávání bylo odkázáno na pořad práva soukromého (před soud civilní). Předmětem a-ho ř. mohou býti soukromoprávné nároky všeho druhu, nejen majetkové, ale i rodinné; zejména nárok o náhradu škody (§§. 365., 369. ř. tr.), nárok, aby nějaké právní jednání neoo nějaký právní poměr byly prohlášeny za neplatné, vyjímajíc jediné nárok na neplatnost manželství (§. 371.). Podmínkou, za jakou a. ř. může se konati, jest, že ten, komu bylo činem tr. v právech ublíženo, právě za provedením dotčených svých nároků k řízení tr. se připojil a stal se tak soukromým účastníkem (sr. ř. tr. §§. 4., 47., 260, čís. 5., 365. odst. 2.). Rozhodnoutí o pohledávání soukromém soud tr. může jen tehda, když obžalovaný byl odsouzen (§§. 260. čís. 5. a 366.) a také výsledky samého řízení trestního jeví se býti dostatečnými, aby dle nich mohlo takové rozhodnutí býti učiněno; jinak soud trestní musil by odkázati soukromého účastníka na pořad práva soukromého (§§. 4. a 366.). Na tuto cestu soukromý účastník múže ostatně nastoupiti i tehda, když nechce spokojiti se náhradou od soudu trestního mu přiřčenou (§. 372.). Forma a-ho ř., zejména co se týče vedení důkazu, uvažování průvodních výsledků atd., jest úplné táž jako v řízení trestním vůbec. Skončeno jest a. ř. nálezem soudu trestního o soukromém pohledávání. Jestliže takový nález nabyl právní moci, lze žádati za exekuci, rovněž i za jeho změnu pro nově nalezené průvody i za zrušení exekuce pro později nastalé skutečnosti, při soudě civilním (§§. 373 a 374.). – Kromě vlastního a-ho ř. přísluší také soudu trestnímu, aby činil některá opatření ve příčině věcí pocházejících z činu trestného. Způsob i podmínky těch opatření jsou rozdílny podlé toho, zdali vlastník véci, t. j. ten, kdo dle pravděpodobnosti za jejího vlastníka může býti pokládán, jest znám čili nic. V onom případě má věc vlastníkovi býti vrácena, v tomto má býti zařízeno, čeho třeba, aby vlastník byl vypátrán. Jen prvé z obou dotčených opatření lze pokládati za vlastní rozhodnutí o nárocích soukromoprávných, při čemž i podmínky srovnávají se v celku s těmi, jež platí v a-m ř. (§§. 375.–379.). – A-mu ř. podobno jest zařízení práva francouzského (čl. 3. fr. ř. tr.), dle něhož může s veřejnou trestní obžalobou býti spojena žaloba soukromá, civilní (action civile), tak že obé jsou předmětem téhož společného řízení před soudem trestním. Podati i provésti takovou soukromou žalobu jest tu zcela zůstaveno tomu, kdo nároku soukromého se domáhá (partie civile). – Nynější německý řád tr. z roku 1877 nepřijal a-ho ř.; z části však podobný účel vyplňuje tu t. zv. vedlejší žaloba (Nebenklage), kterouž dle §. 443. může podati také ten, komu dle zákonů trestních přísluší právo na pokutu (Busse). – Rovněž neznámo jest a. ř. právu anglickému, kteréž jen dovoluje soudu trestnímu, aby nařídil vrácení věcí ukradených, zpronevěřených nebo podvodem nabytých. rch.