Ottův slovník naučný/Ad hominem

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Ad hominem
Autor: Josef Durdík
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 200. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Argumentum ad hominem

Ad hominem (lat.), rozuměj argumentum, řec. κατ᾿ ἄνθρωπον: důvod směřující k člověku, o kterého právě běží, důvod osobnostní čili podmětný (subjektivní), jejžto vážíme z osobního stavu člověka táhnouce se k jeho náladě, k jeho náhledům soukromým, k jeho náklonnostem, přáním a tužbám, k jeho slabým stránkám a bolestem, k jeho přirozenosti a poměrům zvláštním. Proti němu stojí důvod, který vyplývá z věci samé, nezávislý na osobnosti člověka, důvod věcný čili předmětný (objektivní) a tedy způsobilý, aby skládal důkaz vlastně tak nazvaný, důkaz pravdy, argumentatio ad rei veritatem, κατ᾿ ἀλήθειαν. Důvod a. h. na místě příslušném působí ovšem znamenitě a mívá rozhodný výsledek; i setkáváme se s takovým »dokazováním« velmi často, v životě, v řečnění veřejném i ve spisovnictví, a sluje vše, co vyniká zvláštní neobojetnou zřetelností, též »a. h.«, vše pádné a řízné, dojímavé a rázem účinkující. Jsou lidé, kteří jiné řeči ani nerozumějí, a nejrozhodnějším pro ně důvodem zůstává konečně citelná bolest neb škoda; ta učí a přesvědčuje. Proto i trest jest argumentum a. h., spíše než odměna, a jsou to vůbec následky činů zlých neb zpozdilých; humor i mudrosloví lidu zmocnily se stránky této a vyslovují se o působivosti subjektivního důvodu v četných průpovědech. Dd.