| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Abruzzy |
| Autor: |
neuveden |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 89. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Abruzzo |
Abruzzy, vysoké pohoří ve střední Italii, patřící ke středním Apenninům a pojmenované dle města Abruzza (Aprutium), jak za středověku zváno nynější Teramo (Interamna). Dle tohoto horstva nazvána dále nejsevernější čásť někdejšího království Neapolského, mezi ř. Trontém a Trignem, jež rozdělena byla ve 3 provincie nazvané vzhledem k poloze své od hlav. města: Abruzzo ulteriore I., Abr. ulteriore II. a Abr. citeriore, kteréžto rozdělení i za nového zřízení italského zůstalo v platnosti, avšak přidělena k nim prov. Molise (nyní Campobasso) a všecky čtyři spojeny jsou v jedno správní území (compartimento territoriale) Abruzzi-Molise. Toto hraničí na sev. s Markami a Umbrií, na záp. s Latiem (Římskem), na jihu s Campanií, na východě s Apulií a mořem Adrijským a má dle Strelbického rozlohu 17.008 km2, zejména Abruzzo ult. I. čili Teramo (dle hlav. města) 2875 km2, Abr. ult. II. čili Aquila 6625 km2, Abr. citeriore čili Chieti 3092 km2 a Campobasso 4416 km2. A., v nichž poloostrov italský dosahuje největší své výše, jsou vápencové hory nesnadno přístupné, příkré, skalnaté, divoké. rozeklané úžlabími. ale nad míru malebné a dostupují svého vrcholu v hoře Gran Sasso d'Italia č. Monte Corno (2909 m) na sev. hranici prov. aquilské, Monte Velino (2505 m) v jižní části téže prov. a v Monte Amaro (Majella 2905 m) v záp. Abr. citeriore. V podstatě své skládají se ze dvou mohutných pásem horských, od sz. k jv. se táhnoucích, z nichž východní, jsouc vyšší a divočejší, příkře spadá k moři Adrijskému, kdežto západní údolím Salta a pánví Fucinského jezera (660 m n. m.) ponenáhlu sklání se ke Campanii. Uprostřed obou těchto pásem jest hluboké a široké údolí (700 m n. m.), v němž ř. Aterno od sev., Gizio od j. tekoucí v sebe splývají nedaleko Popoli, načež pode jménem Pescara vysoký vých. řetěz protrhše, jakožto hranice mezi Abr. ult. I. a Abr. citeriore spějí k moři Adrijskému, z jehož četných, krátkých, ale na jaře se rozvodňujících a mnoho škody způsobujících přítoků sluší ještě jmenovati Tronto, Tordino a Sangro. Jezero Celanské č. Fucinské (Lacus Fucinus), vyhaslý obrovský sopečný jícen, jež povodněmi často pustošilo své okolí, jest nyní z největší části vysušeno obnovením odvodňovacího průplavu, jejž cís. Claudius u nynějšího Avezzana vystavěti dal. Podnebí Abruzz jest pro vysokou polohu země celkem drsné, ale zdravé a na úpatích mírné. Husté lesy dubové, bukové, jilmové a ve vyšších polohách černé pokrývají výšiny jsouce domovem medvědů, černé a červené zvěře. Pod Gran Sassem žijí ještě kamzíci. Údolí jsou úrodná a daří se v nich mandlovníky, kaštany, ořechy a rozmanité jiné ovocné stromoví, v nižších krajinách blíže pobřeží mořského i fíky a olivy. Obyvatelstva bylo r. 1885 úhrnem 1,386.817. Abruzzané bývali pověstni lupičstvím. jež po odstranění dynastie bourbonské nabylo dokonce i jakéhosi nátěru politického, ale nyní již docela jest vymýceno. Jest to lid pastýřský a sedlský, silný a pěkně urostlý, prostý, drsný, hlavně kukuřicí a vínem střídmě se živící, k rodným horám a náboženství z duše lnoucí, pověrečný, pohostinný a hudebně nadaný, z něhož vojsku italskému dostává se statného jezdectva. Hlavním jeho zaměstnáním jest chov dobytka, zvláště vepřového (v horách) a ovcí, jichž vlna jest vzácné jakosti; ale také zemědělství značně zde prospívá, zejména se pěstuje žito, len, zelenina, šafrán (v okolí Aquily) a víno. Velká péče věnuje se moruším a hedvábnictví, jakož vůbec průmysl patrné činí pokroky; hojná jest výroba rukodílného zboží vlněného a hedvábného a kůže abruzzské čile vyvážejí se na Východ; též dobré pověsti těší se zdejší solené maso, uzence (z Amatrice) a znamenité uzené kýty. V letních měsících mnoho Abruzzanů hledá výživu v sousedních provinciích zvláště vypomáháním při žních. – Kommunikace byla do nedávna velmi zanedbána, neboť přes A. od moře Adrijského k Tyrrhenskému nebylo vůbec žádné silnice, do Neapolska vedla jediná, pro vojsko velmi neschůdná cesta; země byla téměř nepřístupna vojskům, avšak strategické této výhody (zvláště pro drobnou válku) nikdy nebylo náležitě využitkováno. ani za starověku proti Římanům (r. 90 př. Kr.), ani za středověku proti Němcům, Francouzům a Španělům, ani v době novější proti vojsku direktoria franc. (1798) a Rakušanům (1821) pro lhostejnost a chabý odpor obyvatelstva. Teprve za naší doby vystavěna silnice z Gaety a tím vysočina abruzzská nabyla přímého spojení obchodního i strategického s Tyrrhenským mořem. R. 1871 počaly se zde stavěti i železnice, a tu pro A. zvláště důležita jest žel. dráha vycházející z pobřežní dráhy italské od pevnosti Pescary do Aquily a odtud jednak do Terni (dokončena r. 1883), jednak do Říma vedoucí.
PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Abruzzo