Ottův slovník naučný/Aargau

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Aargau
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 6. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Aargau

Aargau (Argovia) 1) kanton švýcarský v sev. části země; s ním hraničí na vých. kanton curyšský a zužský, na jihu luzernský, na záp. bernský, solothurnský a basilejský, a na sev. odděluje jej Rýn od Badenska. Má rozlohu 1404 km², mezi tím 426 km² lesů, 25 km² vinohradů, 891 km² polí a luk, 8·6 km² jezer. Kanton a-ský patří k nížině švýc., jsa z části prostoupen vápencovým odnožím pohoří jurského a proryt četnými příčnými údolími. Hlavní jeho řetěz na lev. bř. Aary tvoří Wasserfluh (870 m), Gyslifluh (774 m), Stafelegg (623 m) a Bötzberg (593 m), jímž prokopán tunel, na pr. bř. Kestenberg, Wülpelsberg (se zříceninami Habsburku) a Lägern (862 m). V jižní části kantonu zvedají se mezi přítoky Aary výběžky předních Alp, z nichž táhlý, úrodný a téměř až ke svému hřbetu pilně vzdělaný Lindenberg (869 m) odděluje krajinu Freiamt zvanou od ostatních částí kantonu. A. má několik pěkných, širokých údolí, otvírajících se do dvou hlavních údolí: aarského a porýnského. Aara, hlavní řeka kantonu, jenž také dle ní pojmenován, vnímá do sebe téměř všecko vodstvo A-y. Veškeré vodstvo kantonu patří k úvodí Rýna, jenž zde kromě Aary přijímá ještě Sisselnu z Frického údolí (Raurachie). Hallvylské jezero (452 m n. m., 10·4 km²) patří sev. svou částí k A-ě, jižní ke kant. luzernskému. — Podnebí kantonu jest celkem mírné a zdravé, ale vykazuje se prudkými změnami temperatury, zvláště v obvodu vyššího Jury; deštivý záp. vítr panuje po větší čásť roku. — V ohledu geologickém skládá se A. z útvarů triasového, jurského a třetihorního; Rýn na př. teče po jurském útvaru bílém, Aara po hnědém. Severní čásť řetězů jurských skládá se z útvaru triasového, v němž se vyskytuje velmi pěkný vápenec lasturový, z kterého dobývá se sůl v solivárnách ryburské, kaiseraugstské a rheinfeldské, ročně úhrnem asi 160.000 q soli kuchyňské. Jižní úbočí skládají se z bílého a hnědého Jury. Pěkná ložiska sádrová jsou na Stafeleggu, u Mumpfu, Ehrending a Birmenstorfu. Dříve dolovalo se v náplavě na některých místech na železnou rudu, ale zanecháno toho pro přílišnou nákladnost práce. Z mořských vrstev třetihor. Würenlosu a Melling láme se cenný pískovec, v jurském pohoří nalézá se též alabastr a keuperský dolomit. Rovněž hnědé uhlí jest v kantoně a-ském, jenž kromě toho vyniká bohatstvím teplic. A. má 198.645 (1880) velmi pokročilých obyvatelů národnosti něm., mezi nimi 108.029 prot., 88.893 kat. a 1234 židů, kteřížto poslední společně jsou usedlí ve dvou osadách údolí surbského: v Endingách a Langenavě. Je tu 11 měst a 266 vesnic. — Hospodářství a průmysl nalézají se v A-ě v plném rozkvětu. Hlavním zaměstnáním obyvatelstva jest rolnictví, zejména ve Freiamtě, v údolí Reussy a ve Frickém údolí; pěstuje se mnoho rostlin olejnatých, též zdárně prospívá ovocnictví a vinařství na jižních stráních jurského pohoří (za víno výborné jakosti trží se ročně 2·7 mil. fr.), lučiny jsou hojně zavodňovány a zvláště vzorné jest zdejší hospodářství v lesích, zaujímajících 30% veškeré půdy. Nemalá péče věnuje se včelařství (r. 1876 napočteno 14.629 úlů); také chov dobytka jest vydatným pramenem obživy (r. 1876 chováno 3796 koní, 62.295 kusů skotu, 20.826 k. dobytka vepřov., 13.839 koz, 1390 ovcí) a rybářství čile se provozuje na Rýně a na jezeře Hallvylském. Avšak přes to, že půda jest výborně vzdělána (pouze 4·5% neproduktivní), nestačí k úplné výživě obyvatelstva poměrně četného a tudíž asi 36% obyvatelů jest odkázáno ku průmyslu a obchodu. Ve Frickém údolí, okresu badenském a dolním A-sku kvete bavlnictví (předení, tkaní a potiskování) v 15 továrnách, ve Freiamtě zaměstnáno jest na 30.000 lidí pletením slámy, v Zofingách, Aaravě a Frickém údolí tkaním hedvábných stužek. Zboží bavlněné vyváží se odtud do Italie, do Asie, Afriky i Ameriky, a též dobré látky lněné a vlněné v kantoně se vyrábějí. Průmysl kovový prospívá hlavně v Aaravě, zejména dobré pověsti těší se zdejší přístroje mathematické a fysikální. — Kommunikace kantonu záleží v účelně založené soustavě dobrých silnic a v rozvětvené síti železniční. Řeky Aara, Reuss a Limmat na dolním toku svém jsou splavny, kdežto řádnému rozvinutí plavby a plťařství na Rýně překážejí víry a slapy u Rheinfeld a Laufenburga. — Ústava. A. jest spolkovým členem spříseženstva švýcarského a státem svobodným, v němž moc svrchovanou má lid; on má iniciativu u všelikých věcech týkajících se ústavy, zákonů a financí a sám jediný o nich rozhoduje. Základní práva států svobodných, jako jsou rovnost všech občanů před zákonem, svoboda nábož. vyznání a tisku, právo spolčovací a petiční, nedotknutelnost osoby a majetku a j. zabezpečena jsou spolkovou ústavou. Kanton rozdělen jest v 11 okresů (hlav. místa: Aarau, Baden, Bremgarten, Brugg, Kulm, Laufenburg, Lenzburg, Muri, Rheinfelden, Zofingen, Zurzach) a tyto v 50 obcí č. krajů; obec spravuje starosta (ammann) a výbor 2—8členny. Všeliké obecní hodnostáře a okresní úředníky volí si lid; jemu též zůstavena volba členů Velké rady, jež koná se po okresích a to po jednom členu na 1100 duší. Dvakráte do roka jest »referendum« lidu, jenž tu rozhoduje o všelikých usneseních Velké rady, o nových zákonech a výnosech, o výdajích, o větších půjčkách, o nakládání s daněmi a finančních rozpočtech. Mimořádné »referendum« má místo, žádá-li za to aspoň čtvrtina Velké rady. Snese-li se 5000 občanů na osnově nového zákona, jest Velké radě o něm jednati; 6000 obč. může žádati za odvolání rady nebo za úplnou revisi ústavy. Velká rada volí na 4 léta radu vládní o 7 členech, z nichž musí býti aspoň 3 katolíci a 3 protestanté a v jichž čele jakožto hlava kantonu jest landammann. Správci okresů jsou okr. přednostové (amtmann) a každý okres má svůj okr. soud, kdežto v každém kraji jest smírčí soudce. Nejvyšší instancí jest devítičlenný vrchní soud, jejž přísluší voliti Velké radě. Kněží jsou vyloučeni z hodností politických. Obojí vyznání, katolické a evang.-reformované má zvláštní své zřízení; katolíci (ve Freiamtě, Badensku a Frickém údolí) příslušejí k diécési solothurnské, církev reformovanou spravuje devítičlenná rada a synoda. — Vojensky přispívá A. ke spolkové armádě 14.700 mužů, z nichž 8895 m. patří k vojsku výpravnému (k 5. divisi), ostatní k zemské obraně. — Finanční stav kantonu jest příznivý; nemáť státního dluhu a také přímých daní nebylo dosud ukládáno. Státní rozvaha z r. 1882 vykazuje 24,494.386 fr. čistého jmění kromě fondů k různým účelům založených (mezi tím kantonské školní jmění 1.557.158 fr.), 2.293.287 fr. příjmů a 2,351.039 fr. výdajů. — Školství a vychovatelství kantonu jest velmi spořádané; r. 1882 činil náklad na ně 433.190 fr. A. má 217 škol národních (primárních) asi s 500 učitelův a učitelek, 26 škol okresních s povahou progymnasií, kantonskou školu o dvou odděleních, reálném a humanistickém, vyšší dívčí školu a ústav pro učitelky, učitelský seminář, mnoho ústavů chudinských, pro hluchoněmé a j. Ve prospěch chudinství vůbec mnoho zde činěno a jmění chudinské dostoupilo roku 1877 výše 8,132.218 fr. — Znak kantonu: štít kolmo rozpůlený, v jehož pravé, modré polovici nalézají se tři zlaté hvězdy, v levé černé stříbrná zátočitá řeka (Aara). — Dějiny. Kraje na dolním toku Aary byly již na sklonku starého věku vzdělány. U Windische rozkládalo se velké město Vindonissa a blízko Kaiseraugstu ležela Augusta Rauracorum; o teplicích badenských již Tacitus se zmiňuje. V III. stol. po Kr. přistěhovali se sem Alamani, v V. stol. dostala se země pod vládu franckou, od r. 888 byla částkou říše německé. Z panských rodů zdejších vynikla prodlením času hrabata Lenzburská a Kyburská, později zvláště hrabata Habsburská. V XIII. stol. nalézaly se již téměř veškeré krajiny nynějšího kantonu pod panstvím habsburským a setrvaly pod ním až do r. 1415. kdy z návodu cís. Sigmunda a koncilu kostnického spříseženci švýcarští jich dobyli a rozdělili jako země poddané, ponechavše domu Habsbursko-rakouskému pouze Frické údolí a Rheinfeldsko. Bernští při tom zabrali kraje západní, v nichž pak za reformace zavedli protestantism, Luzernsko opanovalo jižní a Curych východní kraje; ostatní části, totiž Freiamt a Badensko, přiřčeny sedmi kantonům za společné kraje poddané. Tak zůstalo až do r. 1798, kdy po vpádu francouzském zrušen poddanský poměr těchto krajin a zřízeny z nich kantony: badenský a a-ský, které Napoleon I. r. 1803 sloučil, připojiv k nim i Frické údolí. Tím utvořen kanton A. v nynějším svém rozsahu, jenž za následující doby míru počal rozkvétati. První ústava, jíž se mu dostalo od mocného jeho ochránce, ustanovovala Velkou radu o 150 členech za sbor zákonodárný a Malou radu o 13 členech jako exekutivu a trvala do r. 1814, kdy i mladý kanton a-ský zakusil vlivu reakce a částečnými změnami ústavy (zvýšením censu, ustanovením delší doby úřadování a j.), hlavně pak rozmnožením moci Malé rady nabyv rázu oligarchického, podlehl vlivu sobecké koterie. Proti této zosnováno ke konci r. 1830 nekrvavé povstání, i vypracován návrh nové, demokratičtější ústavy, jež hlasováním dne 6. kv. přijata. Avšak stálými novotami a náboženskými rozbroji lid nedocházel pokoje, a když r. 1841 revise ústavy skončila se tím, že obecným hlasováním dne 5. ledna 16.050 proti 11.484 hlasům zrušena dosavadní rovnost obou náboženských vyznání v radách i úřadech a přijata zásada poměrného zastoupení dle počtu hlav, propuklo ve Freiamtě povstání katolíků, jež však od vládního vojska potlačeno u Villmerg (11. ledna t. r.). Opanovavší strana zrušila nyní 8 mužských klášterů, vidouc v nich ohniska potlačené vzpoury a jmění jejich (6½ mil. fr.) určila k účelům školským a chudinským, což mělo za následek mnoho prudkých vyjednávání a bouřlivých událostí. Nadále zůstala při vesle strana liberální, za jejíž vlády r. 1848 přijata Velkou radou spolková ústava švýcarská. Několika revisemi ústavy kantonské lidu dáno mimo jiné právo odvolati Velkou radu (22. ún. 1852), dále vyřčena emancipace židů (1863) a zavedeno »referendum«, totiž povinné hlasování lidu o zákonech, daních a rozpočtech (1869 a 1870), čímž kanton a-ský převeden ku zřízení čistě demokratickému. — Literatura: Bronner, Der Kanton Aargau atd. (St. Gallen 1844—45); Lutz, Handlexikon der Schweiz (1856); J. Müller, Der Kanton Aargau, seine polit., Rechts-, Kultur-u. Sittengeschichte (Curych 1870—72). 2) A. Horní (Ober-Aargau), nazývá se sev.vých. čásť kantonu bernského mezi kant. solothurnským a Emmenským údolím, zejména okresy aarwangenský, wangenský, burgdorfský a čásť fraubrunnenského.