Ottův slovník naučný/Ďábel

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Ďábel
Autor: Jan Ladislav Sýkora
Zdroj: Ottův slovník naučný. Šestý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 841. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Ďábel

Ďábel (z řec. διάβολος), pomlouvač, rouhač), dle učení katol. anděl padlý, pouhý duch stvořený, vyšším poznáním a mocnější vůlí než lidé opatřený, který zprotiviv se Bohu, ztratil původní svatost a na věky byl zavržen. Jak z různých míst Písma sv. patrno, hřešil pýchou, nechtěje bezpochyby uznati zjevnou pravdu a svou závislost na Bohu. Hřích spáchán byl před pádem člověka a dopustilo se ho andělů mnoho. Vyšel od anděla jednoho a to řádu vyššího, kterýž vlohami duševními vynikal nad ostatní padlé anděly a snad nad všecky duchy stvořené; ten svedl ostatní a slove knížetem duchů zlých nebo Belzebubem nebo ďáblem κατ᾿ ἐξοχήν. Vespolek tvoří ďáblové jakousi říši temnosti, lži a trestů, které jsou hrozny a v den soudný ještě zyýšeny budou. Vykoupeni nebudou nikdy. Činnost jejich zlá: Boha, pravdu nenávidí, zlé činí, lidem hledí škoditi a to na duši sváděním ke hříchu či pokušením, jež předem děje se působením v obrazivost, i na těle působením pohrom časných, nemocí a úplným ovládáním těla či posedlostí (viz Daemoniaci). Sa.