Milá sedmi loupežníků/XVIII
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
| Milá sedmi loupežníků Viktor Dyk |
||
| ◄ XVII | XVIII | XIX ► |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | XVIII |
| Podtitulek: | |
| Autor: | Viktor Dyk |
| Spoluautor: | |
| Krátký popis: | |
| Původní titulek: | |
| Zdroj: | DYK, Viktor: Pět básnických knih. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2003, str. 31 |
| Vydáno: | |
| ISBN: | ISBN ISBN 80-7106-548-X |
| Licence: |  PD-old-70 |
| Přeložil: | |
| Licence překlad: | {{{{{LICENCE-PŘEKLAD}}}}} |
| Související: | {{{SOUVISEJÍCÍ}}} |
 Chybí odkaz na Wikipedii |
|
| další články: |
|
LOUPEŽNÍK ZPÍVÁ:
Já žárlím, milá, na ten les,
když vábí k sobě tvoje oči,
na vlny žárlím, v které skočí
tvé mladé, bílé tělo dnes.
Zhyzděna jizvou moje líc,
však neztratila síly páž.
Všech sedm milovat nás máš.
Nikoho víc. Nikoho víc.
Podivný oheň zrak má tvůj,
podivný chlad s tvým žárem střídá,
podivně ret tvůj napovídá.
Nikoho více! Pamatuj!
