Milá sedmi loupežníků/XI
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
| Milá sedmi loupežníků Viktor Dyk |
||
| ◄ X | XI | XII ► |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | XI |
| Podtitulek: | |
| Autor: | Viktor Dyk |
| Spoluautor: | |
| Krátký popis: | |
| Původní titulek: | |
| Zdroj: | DYK, Viktor: Pět básnických knih. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2003, str. 23 |
| Vydáno: | |
| ISBN: | ISBN ISBN 80-7106-548-X |
| Licence: |  PD-old-70 |
| Přeložil: | |
| Licence překlad: | {{{{{LICENCE-PŘEKLAD}}}}} |
| Související: | {{{SOUVISEJÍCÍ}}} |
 Chybí odkaz na Wikipedii |
|
| další články: |
|
LOUPEŽNÍK ZPÍVÁ:
Ví bůh, kde člověk kosti složí.
Proud bystřin nejlíp téci nechat.
Ustaňte! Nezdravo tak spěchat.
A máte zlato? Máte zboží?
Vy jdete těžit s hřivnou svojí.
Úrodné zlatem vaše vozy.
Kup, sedláče! A bohpomozi:
co stálo groš, pět grošů stojí.
Bůh odnímá a zase dává,
a chce-li, lidské činy zvrátí. –
Vy o groš zvykli jste si hráti.
Což menší sázkou naše hlava?
