Má duše chví se…
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Má duše chví se ... |
| Podtitulek: | |
| Autor: | Josef Krapka |
| Spoluautor: | |
| Krátký popis: | |
| Původní titulek: | |
| Zdroj: | Google Books (přístupné pouze z USA) |
| Vydáno: | In: Poesie sociální. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 201 - 202. |
| ISBN: | ISBN |
| Licence: | |
| Přeložil: | |
| Licence překlad: | {{}} |
| Související: | {{{SOUVISEJÍCÍ}}} |
| K vydání vybral Antonín Macek | |
| další články: |
|
Mám dcerušku a jest jí devět let,
ta štěstím mým i zdroj starostí všech,
na jejích tvářích vzplanul růží květ,
když vidím ji, mně z prsou rve se vzdech.
Mám dcerušku, chodí již do školy,
a pilnou je, jak včelka za léta,
když vidím ji, mne srdce zabolí
a duše má v budoucno zalétá.
Mám dcerušku, Květa se jmenuje,
jsem šťasten, slyše její zvučný hlas,
však zarmoucenou přec má duše je
při vzpomínce, co stane s ní se as,
až na hlavu mi padne stáří sníh
a ona bude růží rozvitou,
až s její rtů uslyším pláč, ne smích,
a slzy v očích se jí zakmitnou;
až drsnou rukou květ můj ulomí
muž cizí, bez ohledu, lásky prost,
jak lovec zvěř když sobě uloví
a pak tím baví svoji společnost.