Lyrika lásky a života/Píseň o "Ledové krásné paní"
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
| Lyrika lásky a života Antonín Sova |
||
| ◄ Touha | Píseň o "Ledové krásné paní" | Balada z odkvetlé krajiny ► |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Píseň o "Ledové krásné paní" |
| Podtitulek: | |
| Autor: | Antonín Sova |
| Spoluautor: | |
| Krátký popis: | |
| Původní titulek: | |
| Zdroj: | SOVA, Antonín. Lyrika lásky a života. Praha: Dr. Ot. Štorch-Marien, 1922. Aventium, sv. 51, s.80-81. |
| Vydáno: | |
| ISBN: | ISBN |
| Licence: |  PD-old-70 |
| Přeložil: | |
| Licence překlad: | {{}} |
| Související: | {{{SOUVISEJÍCÍ}}} |
 Chybí odkaz na Wikipedii |
|
| další články: |
|
Po moři smuteční
se lodi plaví,
nad skály sosny ční
v horizont popelavý.
Ořeší zářivě
tu a tam trčí.
Kleč smutná bázlivě
se k zemi krčí.
Srdce se nezhřeje
v tvé ruce chladné,
něhy a naděje
kde není žádné.
Ty každé umučíš,
jak se tak díváš.
Proč nedýcháš v ně, víš?
Proč nezazpíváš?
Tvé oči severní
jen krutě mlčí,
jak ledy jezerní,
jak jámy vlčí
a úsměv jako zář
polární k noci žasne,
vše mlčí, vlas i tvář
úžasně krásné.
Blíž tebe vzpomínám
na fjordů lesky,
mlčení panoram,
skřížené blesky
zapadlých oken z cest,
přístavů, loď kam mizí,
velikých, smutných měst,
kde jsme si cizí.
