Lyrika lásky a života/Balada "O brutální ruce"
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
| Lyrika lásky a života Antonín Sova |
||
| ◄ Únavné štěstí | Balada "O brutální ruce" | Kosmická romance ► |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Balada "O brutální ruce" |
| Podtitulek: | |
| Autor: | Antonín Sova |
| Spoluautor: | |
| Krátký popis: | |
| Původní titulek: | |
| Zdroj: | SOVA, Antonín. Lyrika lásky a života. Praha: Dr. Ot. Štorch-Marien, 1922. Aventium, sv. 51, s.123-124. |
| Vydáno: | |
| ISBN: | ISBN |
| Licence: |  PD-old-70 |
| Přeložil: | |
| Licence překlad: | {{}} |
| Související: | {{{SOUVISEJÍCÍ}}} |
 Chybí odkaz na Wikipedii |
|
| další články: |
|
Srdce žen jak rozkvétala,
Ruka k nim se vztahovala.
Zarostlá a žilovitá,
zmozolená, prací zrytá.
Otrok mozku, stavím, kuji.
Tebe, srdce, potřebuji.
Utrženo náhle, prudce,
jak v té černé voní ruce.
Okouzleno brutálností,
smyslů hrou a žárlivostí,
srdce už se neubrání.
Jak v té horké leží dlani.
Zvyklo si již ustrašeno,
láskáno a pohlazeno.
Zvyklo, i když prázdno v hrudi,
když jak led ta ruka studí.
Často krutou bolest sneslo,
často povstalo, by kleslo.
Zvyklo, i když z ruky padlo,
krvácelo, u noh zvadlo.
Zvyklo prosit zakřiknuté,
nevšímnuté, ušlápnuté:
Ruko, ruko, buď mi věrná,
láska má je bezeměrná.
Mlčí ruka… Tísní stěny.
U cest kvetou jiné ženy.
