La belle dame sans merci

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Přejít na: navigace, hledání
Údaje o textu
Titulek: La belle dame sans merci
Autor: John Keats
Původní titulek: La Belle Dame sans Merci
Zdroj: Moderní básníci angličtí (1700—1800), překlady Jaroslava Vrchlického. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1900. s. 229–230.
Licence: PD old 70
Překlad: Jaroslav Vrchlický
Licence překlad: PD old 70

I.[editovat]

Co je ti, bledý rytíři,
tak zmaten, váháš, v tváři žel,
již svadlo sítí u jezer,
pták oněměl.

II.[editovat]

Co je ti, bledý rytíři,
tak zhublý jsi a zdrán,
veverky sýpka plna jest,
však pustý lán.

III.[editovat]

Na čele tvém zřím liliji
jest vlhká děsem, zimnicí
však svadne bledá růže též
tvé na líci.

IV.[editovat]

Já potkal ženu na nivě,
tak luznou jako dítě vil,
zrak divý, nožka křídlo jen,
vlas dlouhý byl.

V.[editovat]

Já květy ozdobil jí skráň
i páže, tělo, — božský sen! —
jak v lásce na mne pohledla
a vzdychla jen.

VI.[editovat]

Já zved ji svého na oře,
jen viděl ji, až západ byl,
u cesty stanouc, zpívala
tu píseň vil.

VII.[editovat]

Hledala pro mne kořínky
a med a sladkou mannu tam
a divně zněl ten její vzdech,
ó jak tě ráda mám!

VIII.[editovat]

Mne zatáhla pak v elfů sluj
a plakala a vzdychla pak
až divými jsem polibky
jí zavřel zrak.

IX.[editovat]

A pak mne skolébala v sen
a já jsem snil — ó jaký sen! —
ten poslední, jemuž jsem vpad
na svahu hory v plen.

X.[editovat]

Já bledé krále, panice zřel
a bledých bojovníků řad,
ti křičeli „damou sans mercy“
jsi pro vždy jat!

XI.[editovat]

Já v šeru viděl její rty
se otevřely v děsný sten
já zbudil se na svahu tom
sám opuštěn.

XII.[editovat]

A proto bledý bloudím zde
a váhám, v tváři žel,
kde svadlo sítí u jezer,
pták nezapěl.