Léto a zima

To bylo odpoledne plesné, zářící
při sklonu plném slunce v červnu měsíci,
kdy vítr od severu s obzoru hnal v stádu
dav postříbřených mraků v jednu proudnou řadu,
kdy nebe beze skvrny v čistotě a jase
jak sama věčnost v lesku náhle otvírá se.
Vše zaplanulo, v slunci pestré květy, trávy,
břeh řeky, pole žitná, rákos šepotavý,
vrb lehké listy, které v slunci zajiskřily,
i starých kmenů koše, jež v pevnou zeď se slily.

To byla taká Zima, v níž zmírají ptáci
ve hloubi černých hvozdů, kde se ryba ztrácí
pod průhledný led toků, z jílu kdy i bahna
mráz dělá z horkých bystřin do vrásek je stáhna
změť tuhou jako cihla; v středu svojich dětí
se lidé sejdou, svátek s pohodou kdy světí
u velkých krbů, zimy přec však cítí sílu:
Jak žebrákům se starým děje bez asylu!