Kritika slov/49.Dávno

Toto slovo jest protějšek k předchozímu slovu “otázka”, neboť se vyskytá nejčastěji ve rčeních “ta otázka je dávno rozřešena” nebo “ten problém je dávno odbyt” anebo také “to mínění je dávno překonáno”. Ještě nikdy se mi nestalo, že bych slyšel “to mínění bylo zrovna předevčírem překonáno” nebo “od loňského dubna je romantismus odbyt”; nikdy, pravím; vždycky jen “dávno”. — Ach, jak je tomu už dávno, co bylo tolik věcí překonáno a odbyto! tak dávno, že už to není ani pravda; tak dávno, že nebylo snad nikdy žádného překonání ani odbytí. Bůhvíproč připadá lidem, že něco je důkladněji překonáno, je-li to překonáno “už dávno”. Naopak, spíše se může říci: je-li to už dávno odbyto, je možná načase, aby se to zase vrátilo. To, co bylo překonáno loni v dubnu nebo předevčírem, je opravdu strašně zastaralé; ale to, co bylo “dávno” překonáno, může se vrátit zítra jako pokrok a poslední novota. A ježto já, jak mně vyčítají, miluji novoty, mám rád také věci “dávno odbyté”. Je na nich — je to až těžko říci; ale je na nich nadějná svěžest něčeho až pozítřejšího, něco ještě mladšího než mladost, pouhá možnost mladosti. Ne, lidstvo se nevrací, vývoj se netočí dokola; ale staré lidské věci se vracejí, chtějí se obnovit, touží být ještě jednou a plněji; tolik zániků je snad jen ukrytí až do příštího návratu. A snad právě tehdy, kdy se svrchovaným sebevědomím své dnešnosti mluvíme o věcech “dávno odbytých”, pohnou se tyto věci ve svém trpělivém čekání: “Cože, dávno už? to tedy už snad přichází moje doba? Ach, volal mne někdo?”