Kritika slov/46.Zítřek

Tohoto slova užívá se obyčejně ve spojení “umění zítřka” nebo “světový názor zítřka” a podobně; zhusta pak následuje jakýsi určitější pokyn, jak to zítřejší umění nebo zítřejší moudrost má, musí a zajisté i bude vypadat. Zítřejší román například bude kolektivní, zítřejší historiografie bude socialistická, zítřejší filozofie bude buď mystická, nebo realistická; vůbec celý zítřek už nemá jiné práce než přijít a splnit programy předem určené. I ukazuje se, že neubývá záliby v prorokování; avšak technika prorokování se zhoršila. Starý prorok věstil zpravidla podmínečně: “Až se ukáže na nebi ohnivý meč, přijde konec světa”; nebo “až bude vládnouti zvíře se čtyřmi rohy, nastane hlad veliký po vší zemi”. Žádný dnešní prorok však neřekne: “Až se ukáže na nebi zelená hvězda s červeným ohonem, zrodí se kolektivní romanopisec”; nemá už mystickou trpělivost, aby čekal na splnění podmínek; chce vidět výsledek hned, dnes nebo zítra, a proto prorokuje “umění zítřka”. Blázni! snadnější a bezpečnější je prorokovat, jak bude vypadat svět za tisíc let, než jak bude vypadat napřesrok. Mohu říci bezpečně, že za tisíc let bude každý lítat, ale nemohu říci, budu-li za pět let lítat já sám; mohu mít zjevení, že za tisíc let bude vládnout zvíře se čtyřmi rohy, ale žádné zjevení mi nepoví, bude-li příštího roku vládnout pan Tusar.* [* Při korektuře: Na mou duši už ně!] Proroctví do zítřka je nejriskantnější ze všech možných věšteb. A přece jedno proroctví do zítřka je možné a bezpečné, a sice právě ono, které nikdo nedělá. Zítřejší bude, co se udrží z dneška. Máme-li nějaké dobré umění dneška, bude to aspoň trochu také umění zítřka. Máme-li dnes nějakou dobrou myšlenku, bude aspoň v některých hlavách kouskem světového názoru zítřejšího. Je-li na dnešní zemi jen jiskřička věčnosti, bude jasnou jiskřičkou také zítra a pozítří. Ale pak nemusíme zítřek prorokovat, nýbrž můžeme jej rovnou dělati bez nejistot a otázek. Aspoň v některých svých částech bude zítřek takový, jakým jej dnes děláme. A některé rysy budoucnosti se vždycky dají číst z dlaní, které dělají dnešek.