Kritika slov/22.Tvůrčí

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny

Přejít na: navigace, hledání
Kritika slov
Karel Čapek
◄ 21.Ismus 22.Tvůrčí 23.Příroda ►
Údaje o textu
Titulek: Kritika slov
Podtitulek: 22.Tvůrčí
Autor: Karel Čapek
Spoluautor:
Krátký popis: Výbor z publicistických článků o kultuře jazyka a úvah o dobovém politickém a společenském dění.
Původní titulek:
Zdroj: http://ld.johanesville.net/capek/dilo
Vydáno: Praha : Československý spisovatel, 1991
ISBN: ISBN 80-202-0271-4.
Licence:   PD-icon.svg  PD-old-70
Přeložil:
Licence překlad: {{{{{LICENCE-PŘEKLAD}}}}}
Související: {{{SOUVISEJÍCÍ}}}
logo Wikipedie    Kritika slov
další články:


Toto slovo je obyčejně zápalnou obětí kritické chvály. “Tvůrčí” dílo, “tvůrčí” osobnost znamená prostě náramně silné uznání. Ale i když uznání je silné, myšlenka je slabá. “Tvůrčí” znamená velmi mnoho pro boha, ale velmi málo pro člověka. Jediné, co víme o tvoření, je, že “stvořiti je z ničeho něco učiniti”. Podle všech zpráv a pověstí bůh stvořil svět, ale podle žádné pověsti se tomu neučil; nikde není psáno, že by to zprvu nedovedl, že by se ponenáhlu zdokonaloval a osměloval, počínaje slunci a konče blechami a lidmi, získávaje takto zkušenosti a obratnosti až k hotovému mistrovství; vskutku, jelikož tvořil z ničeho, nepotřeboval takové předchozí práce. Avšak člověk umělec nemá tak hladkou práci, neboť netvoří “z ničeho”; skutečnost, ze které bere svou látku, je tak velikánské “něco”, že umělec cítí se steskem: kdybych žil milión let, nebudu s tím hotov, nedokoukám, nedoslyším a nedocítím se všeho, co tu je. A toto “něco”, tato skutečnost je mu tak vzácná, že je bez sebe radostí, podaří-li se mu dostat jí kousek do svého díla. Malíř si nezahvízdá nad svým obrazem z radosti, že udělal tvůrčí čin, nýbrž z větší radosti, že vmaloval prostornou věc do plochy. Homér neměl takovou radost ze svého tvůrčího božství jako z hrdinského božství Achillova. Umělec je tak trochu jako plavčík na Kolumbově lodi, který vidí daleký břeh a křičí: “Země! země!” Ten plavčík se snad nedomýšlel, že stvořil Ameriku; byl však první, kdo uzřel novou skutečnost. Plavčíkové, Kolumbové, umělci nejsou stvořitelé Amerik, nýbrž objevitelé a obdivovatelé skutečnosti. Je trochu pravdy v tom, že umělec nad jiné miluje sen, ale více je pravdy v tom, že nad jiné miluje skutečnost. – Anebo jest umělec jako dobrý truhlář. Dobrý truhlář vytváří z krásného dřeva krásný stůl; miluje krásné dřevo víc než nicotu, z níž by snad Čirým Činem dovedl vykouzlit stůl i se židlemi. Dobrý umělec vytváří z krásné skutečnosti krásné dílo; a kdyby tu krásnou skutečnost mohl objevit jen ve vlastním nitru, je to daleko více než tvůrčí nic. Jeho řemeslo není řemeslo boží.