Klepaje na jedny dvéře

Já ztratil otce, matku svou,
mé s nimi první dítě sní
a umíráček přírodou
        mi celou zní.

Já mezi dvěma bratry spal,
tři ptáci, jeden smích a ples,
los místo kolébky mi dal
        dvě rakve dnes.

I tebe, dcero, ztratil jsem,
má pýcho, kterou v každý čas
i z rakve nad mým osudem
        se lil jen jas.

Já stoupal v svit, šel dolů v tmách,
zřel stín i nebe plné hvězd,
já poznal popel, poznal nach,
        co lepší jest.

Já poznal vášní peřeje,
já poznal chmurné lásky sny,
zřel prchat křídla naděje
        a větry, dny.

Teď nad hlavou mám supů sbor,
na práci své škleb rouhání,
prach na noze a v srdci chor,
        trn na skráni.

Teď šat můj děr má na tisíc,
mé dumné oko slzí tíž,
však na svědomí nemám nic —
        otevř se, hrobe, již!