Když větrů těžký dech…
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Když větrů těžký dech… |
| Autor: | Amédée Pigeon |
| Zdroj: | Moderní básníci francouzští. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1893. s. 388. |
| Licence: |  PD old 100 |
| Překlad: | Jaroslav Vrchlický |
| Licence překlad: | PD old 70 |
Když větrů těžký dech za noci přitmělé
zanáší z daleka k nám vůni jetele
a stromů zelených a zrajícího žita,
i srdcí nejtvrdších se náhle neklid chytá,
a touha po lásce, která nás stále mučí,
i duše nejplašší po ženě vzdychat učí,
tu údy chvějí se, chlad cizí po nich sahá.
Z luk ženy kráčejí, ramena mají nahá,
že oko hltavě jich pohyb každý slídí,
to dobře známo. Nach tvář zbarví mladých lidí,
i děcko není s to tluk svého srdce zmoci.
Což plny polibků sny všecky budou v noci!
