Autor:Julius Zeyer
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
| Julius Zeyer |
|---|
| ({{{alternativní jméno}}}) |
| * 26. duben 1841, Praha |
| † 29. ledna 1901, Praha |
| český prozaik, dramatik a epický básník |
| Biografie na české Wikipedii |
| [[w:{{{kódwiki}}}:{{{BiografieHomeWiki}}}|Biografie na {{{na-jaké}}} Wikipedii]] |
| Citáty na Wikicitátech () |
| Citáty na Wikicitátech () |
| Multimedia na Commons |
| Seznam děl v NK ČR |
Julius Zeyer byl český prozaik, dramatik a epický básník. Odborníky bývá většinou řazen k lumírovcům a je rovněž označován za jednoho z nejvýraznějších českých novoromantiků. V české literatuře a poezii stojí ve skutečnosti mimo hlavní literární proudy.
Obsah |
[editovat] Dílo
[editovat] Poezie
[editovat] Básnické sbírky
[editovat] Jiné básně
- Čechův příchod
online… - Karolinská epopeja
online… - Kronika o svatém Brandanu
online… - Spravedlnost
- Vyšehrad
online…
- Z Románu o čtyrech synech Ajmonových
[editovat] Próza
- Amparo a jiné povídky
online… - Dům U tonoucí hvězdy
online… - Fantastické povídky
online… - Mik Olympia s překladem do němčiny od Elsy Gallerové
online… - Novelly Julia Zeyera
online… - Obnovené obrazy
online… - Ondřej Černyšev
online… - Román o věrném přátelství Amise a Amila
online… - Tři legendy o krucifixu
- V soumraku bohů (další řada „Obnovených obrazů“)
online…
[editovat] Divadelní hry
[editovat] Díla o autorovi
František Bílý napsal o Zeyerovi ve sbírce Patery knihy plodů básnických (1892) na str. 239:
Nar. 26. dubna 1841 v Praze, žil delší čas na Rusi, v Italii, Paříži a j. Básně, dramata i krásná prosa jeho se vyznačují nevšedně bujnou fantasií a romantičností, ale i pilnými studiemi. Vystoupil poprvé v Lumíru 1873. Vydal r. 1880 cyklus epopeí Vyšehrad, 1883 Griseldu, 1884 Poesie, 1886 Kroniku o sv. Brandanu a Čechův příchod, 1890 cyklus Z letopisů lásky a j.
Z inzerátu nakladatelství J. Otty na str. 175 knihy V soumraku bohů (1897):
Julius Zeyer! Jméno toto otevírá nám zcela určitý svět — svět legend, bájí a tajeplných dum, plných mystického světla. Kouzelným prutem velikého jeho umění dotčena vstává zde každá báje ku životu — a to, co bylo u jiného beztvárnou hmotou neuměleckou, stává se zde divnou zvučící lyrou, jejíž zvukům nižádné srdce lidské neodolá. Zeyer jest svým a ryzým od počátku do konce, a veškerá díla jeho připravují čtenářstvu bohaté, přímo lucullské hody. Tak žije a působí Zeyer od počátku po naše dny „a báje se mu sypou do klínu jak Merlínu“, jak praví o něm druh jeho Vrchlický. I vlastencem je Zeyer ohnivým a vroucím, a každé dotčení těchto strun vyvolá u něho i u čtenáře bolestné jitření krvavé, nikdy nezhojené rány. Díla jeho jsou drahokamy naší literatury, šperky zasazené ve zlatém, jemně ciselovaném rámci, jež ceny nikdy nepozbudou.

