Jsem z mramoru a stínu…
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Jsem z mramoru a stínu… |
| Podtitulek: | |
| Autor: | Victor Hugo |
| Spoluautor: | |
| Krátký popis: | |
| Původní titulek: | |
| Zdroj: | Moderní básníci francouzští. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1893. s. 223–224. |
| Vydáno: | |
| ISBN: | ISBN |
| Licence: |  PD-old-70 |
| Přeložil: | Jaroslav Vrchlický |
| Licence překlad: | PD-old-70 |
| Související: | {{{SOUVISEJÍCÍ}}} |
 Chybí odkaz na Wikipedii |
|
| další články: |
|
Jsem z mramoru a stínu
jak strom kořeny šinu
se celý v tmu a noc,
pod krovem slouchám tmavým
a z dola k hromu pravím:
Pst, ztiš svých řevů moc!
Já, básníkem jenž slovu,
schodiště ku hřbitovu
jsem v noci skrze mrak,
schodiště tmy, kde v dálných
spirálách teskně žalných
stín otvírá svůj zrak.
Z pochodní žhoucích zpupně
se stanou svíčky. Stupně
mé šetři, kdo jdeš kol;
pro kvasu smích a masky,
pro nahé nožky lásky
ty nejsou, tam smí bol.
Před děsnou hloubkou mojí
i strašidla se bojí,
na skráni mají pot;
já z hrobu vyšel z rána,
mým cílem je ta brána,
kde světlý mih’ se bod.
Plá banket světlem, smíchem
a panstvo hoří pychem
na trůnech krvavých;
vše lichotí jim, věří,
jich zlatem žena měří
vděk nahých údů svých.
Kde klíč je, neptejte se!
Jsem schody, kde se třese
trud, okamžik se mih’ —
kdos v stíny tichem steré
mé stupně přejde šeré,
kdos potom sejde z nich.
